Oddílové legendy

Rudolf "Tony" Antoníček

* 17.3.1921 - † 28.4.2016

Popis

Zakládající a legendární člen HO Lokomotiva – Ingstav Brno. Od počátku ve výboru oddílu zastával funkci technického vedoucího – metodika. Zasloužilý mistr sportu. Reprezentant Československé obce sokolské. Člen reprezentačního družstva Československa v horolezectví od roku 1953 do roku 1961. V letech 1955 – 1961 předseda horolezecké sekce krajského výboru ČSTV Jihomoravského kraje. Držitel Zlatého odznaku Slovenského horolezeckého spolku IAMES. Cvičitel horolezectví a trenér. Podnikl řadu významných výstupů na cvičných skalách, pískovcových skalách, ve Vysokých Tatrách, v Alpách, na Kavkaze a v Hindukúši.

Životopis

Od útlého mládí byl „Tony“ členem Sokolské jednoty Královo Pole v Brně, kde aktivně hrál basketbal a zápasil. Dále se věnoval zájmově turistice a lezení na cvičných skalách, později několikrát navštívil se svojí manželkou Alenou Vysoké Tatry, které si velmi oblíbili. Se svými přáteli založil 5. června 1950 u Sokolské jednoty Královo Pole současný horolezecký oddíl Lokomotiva – Ingstav Brno. Po ustanovení oddílu se zúčastnil se všemi členy základního horolezeckého výcviku, pořádaného brněnskou horolezeckou sekcí krajského výboru Sokola na Pálavě. Ještě v témže roce absolvoval kurz horolezeckých cvičitelů ve Vysokých Tatrách. Zároveň byl od roku 1950 členem krajského reprezentačního družstva v horolezectví. V roce 1951 a 1952 se zúčastnil výběrového soustředění reprezentantů Československé obce Sokolské ve Vysokých Tatrách. Za své vynikající výkony byl přijat v roce 1953 do reprezentačního družstva Československa v horolezectví. S Jiřím Ševčíkem ze stejnojmenného oddílu vytvořil zároveň v tomto roce legendární „Lokomotiváckou“ lezeckou dvojici. Od 20. března do 5. dubna 1955 se Rudolf Antoníček účastnil společně s Ivanem Gálfym, Františkem Kelem ml., Jiřím Maškem, Jiřím Šimonem soustředění státních reprezentantů a cílem se stal přechod Vysokých Tater od Kopského sedla po Kriváň. Rok 1955 přinesl fantastický úspěch, když družstvo ve složení Rudolf Antoníček, Jiří Ševčík, Jan Polášek a Jiří Voda dne 16. 7. 1955 uskutečnilo teprve 4. průstup západní stěnou Lomnického štítu ve Vysokých Tatrách, pověstnou „Hokejkou“. V roce 1959 se zúčastnil jako státní reprezentant československé horolezecké expedice na Kavkaz, kde s Jiřím Ševčíkem provedli náročný průstup jihozápadní stěnou na severní vrchol Ušby 4 700 m a severním pilířem Nakra Tau 4 260 m. Dále se tato dvojice zúčastnila v srpnu a září 1960 zájezdu státního reprezentačního družstva do pohoří Rila v Bulharsku, kde absolvovala těžké výstupy např. na Zlý zub. Začátkem února 1961 obdržel titul Mistra sportu. V srpnu 1961 absolvuje další zájezd státního reprezentačního družstva na Kavkaz, tentokrát do oblasti Adyr-su a Adyl-su a spolu s Vladimírem Šedivým prostupuje severní stěnou Ullu Tau Čany 3 920 m a Piku Ščurovského 4 259 m. V roce 1962 československé reprezentační družstvo ve složení Rudolf Antoníček - vedoucí, Jiří Ševčík, Josef Psotka a Miloš Matras navštěvuje oblast známého francouzského horolezeckého střediska Chamonix ve Francii a Jiří Ševčík s Milošem Matrasem absolvují v pořadí 8. výstup Bonattiho pilířem na Petit Dru. V roce 1965 se uskutečnila 1. československá horolezecká expedice do Hindúkuše, které se zúčastnil i Rudolf Antoníček. O expedici napsal Ivan Dieška ve své knize Horolezectví zblízka následující slova: „Dnes lze bez rizika říci, že úspěch první československé státní expedice do Váchánského Hindúkuše roku 1965 byl rovným dílem projevem organizačních schopností vedoucího Vladimíra Šedivého, stejně jako výběru československé horolezecké špičky. Sedmnáct výstupů, mezi nimi sedm prvovýstupů na hory vyšší 6 000 m, bylo výsledkem úsilí osvědčených horolezců…“. Za úspěchy při expedici pak Rudolf Antoníček 21. 9. 1965 s ostatními účastníky obdržel titul zasloužilý mistr sportu. Jeho přínos pro československé horolezectví ocenil 14. 8. 1971 i Slovenský horolezecký spolek IAMES, který Rudolfu Antoníčkovi udělil Zlatý odznak.

Nejvýznamnější výstupy

Moravský kras

Hřebenáč – Nová cesta, klas. IV A0e – prvovýstup 1954

Žďárské vrchy

Drátník – Sokolí spára, klas. V A1 – prvovýstup 1960, J. Kuchovská
Čtyři Palice – Raketa, klas. IV – prvovýstup 1957, M. Lasák

Český ráj

Kapelník – Jeschkova stěna, klas. VII, exponované, J. Ševčík
Funkova stěna, klas. VII, J. Ševčík

Adršpašské skály

Starosta – Stará cesta, klas. VIIa, J. Ševčík
Starostová – Stará cesta, klas. VIIa, J. Ševčík

Vysoké Tatry

1952
- Ľadová kopa, V stěna, 1. zimní průstup – A. Antoníčková, J. Ševčík
1953
- Galerie Ganku, Stanislawského cesta, léto, klas. VI, J. Voda
1954
- Žltá stěna, Korosadowiczova cesta, léto, klas. V, J. Ševčík
- Malý Kežmarský štít, Stanislawského cesta, léto, klas. VI, J. Ševčík
- Lomnický štít, Birkenmajerova cesta, léto, klas. V, J. Ševčík
- Lomnický štít, Stará cesta, léto, klas. V, J. Ševčík
1955
- Přechod hřebene Vysokých Tater od Kopského sedla na Kriváň 20.3. – 5.4. Jiří Mašek, František Kele ml., Miroslav Wolf, Ivan Gálfy, Jiří Šimon
- Lomnický štít, Hokejka, léto, klas. V+ A1, J. Ševčík, J. Polášek, J. Voda
1956
- Gerlachovský štít, JZ stěnou, zima, s bivakem, klas. V, J. Polášek
- Žltá stěna, Cagašíkova cesta, léto, klas. VI A2, J. Ševčík
1957
- Ganek, V pilíř, zima, J. Ševčík
- Galerie Ganku, Stanislawského cesta, 3. zimní průstup, klas. VI, J. Ševčík
- Galerie Ganku, Orlovského cesta, léto, klas. VI-, J. Ševčík
- Galerie Ganku, Komín Lapinského, léto, klas. VI A2, J. Ševčík
1959
- Žltá stěna, Cagašíkova cesta, zima, klas. VI A2, J. Ševčík
1963
- Velká Vysoká, Stanislawského cesta, léto, klas. V, Kuchovský

Rila 1960

Maljovice 2 735 m, SV stěna středem, prvovýstup, klas. V – VI, J. Ševčík
Zlja zub 2 678 m, J stěna, cesta Přes oči, klas. V, J. Ševčík
Kamilata 2 621 m, levým pilířem, prvovýstup, klas. V, J. Ševčík

Alpy

1962
- Barre des Ecrins 4 102 m, J pilíř, 1. čs. přelez, klas. V, J. Ševčík, M. Matras, J. Psotka
- Mont Pelvoux 3 946 m, SV pilíř, J. Ševčík
- Petit Dru, J stěna, klas. V, J. Lowe
1964
- Vysoké Taury, Grossglockner, SV pilíř, prvovýstup, O. Karásek
1966
- Matterhorn, Hörnliho hřeben, klas. IV, O. Karásek 1969, Dolomity
- Cima Grande di Lavaredo, Dibonova hrana, klas. IV, F. Okáč, Veselý
- Cima Picolo, klas. III, F. Okáč, Veselý
- Cima Picolissima, klas. V, Veselý

Kavkaz

1958
- Dombaj, Belaja Kala, klas. 3A, M. Lasák
1959
- Ušba 4 710 m, JZ stěna, klas. 5A, J. Ševčík
- Nakra-Tau 4 251 m, S stěna, L pilíř, klas. 4B, J. Ševčík
- Čatyn-Tau 4 412 m, klas. 3B, J. Ševčík
- Elbrus, V vrchol, 5 622 m, Kysilka, Jaškovský
1961
- Pik Ščurovského 4 277 m, SZ stěna, P polovinou, klas. 5A, I. Kluvánek, M. Turek
- Ullu-Tau 4 207 m, SZ stěna, klas. 5A, V. Šedivý, I. Kluvánek, M. Turek
1963
- Mižirgi 5 025 m, Z vrchol, J pilíř, klas. 5A, J. Čihula, I. Plašil, J. Psotka, V. Šmída, M. Šísler

Mongolský Altaj 1967

Delger-Chan, J stěna, prvovýstup, klas. V, M. Turek a mongolský horolezec
Mongol Čechin Najrangal, klas. III, M. Turek
Štít III. mongolské spartakiády, klas. V, M. Turek

Hindukúš 1965

čs. expedice do Hindukúše, členové vystoupili na 17 do té doby neslezených vrcholů, nichž 7 bylo vyšších jak 6 000 m. Zároveň provedli 7 prvovýstupů na vrcholy vyšší jak 6 000 m.
- Vedoucí expedice: Vladimír Šedivý.
- Členové: Rudolf Antoníček, Jan Červinka, Ivan Gálfy, Miroslav Jaškovský, Radovan Kuchař, Miloš Matras, Jozef Psotka, Ivan Urbanovi, Vlastimil Šmída, Milan Daniel – vědecký pracovník, Vilém Heckel – fotograf, Bedřich Roger – filmový pracovník, Jaromír Wolf – lékař.

Ing. arch. Jiří Ševčík

Datum narození: 22.3.1934

Popis:

Dlouholetý člen HO Lokomotiva – Ingstav Brno. Mistr sportu. Reprezentant Československa od roku 1957 do roku 1964. V letech 1965 – 1977 trenér československého reprezentačního družstva v horolezectví. Za vynikající trenérské úspěchy obdržel 18.9.1973 od předsedy Ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy čestný titul Vzorný trenér.

Podnikl řadu významných výstupů na cvičných skalách, pískovcových skalách, ve Vysokých Tatrách, v Alpách a na Kavkaze. Jako první Čech prostoupil s Milošem Matrasem Bonattiho cestu na Petit Dru.

Životopis:

Při studiích na královopolském osmiletém gymnáziu v Brně se zájmově věnoval společně se svým kamarádem Zdenkem Bednaříkem speleologii v Moravském krase. V 16 letech absolvoval náborový kurz na Pálavě, pořádaný HO Sokol GZ Královo Pole, kde se seznámil s vynikajícím brněnským horolezcem Rudolfem „Tonym“ Antoníčkem. S ním posléze vytvořil legendární „Lokomotiváckou“ lezeckou dvojici. Během studií na fakultě architektury a pozemního stavitelství Vysokého učení technického v Brně trávil většinu víkendů a volného času na skalách po celém Československu. Ještě na škole byl v roce 1957 na základě svých mimořádných výkonů zařazen do reprezentačního výběru. Po studiích nastoupil do Stavoprojektu Bratislava, kde pracoval jako architektonický projektant. Lezecké kontakty navázal s místními horolezci z HO VŠ Bratislava, kde byl výraznou postavou Jozef Psotka. S ním pak podnikl několik náročných výstupů ve Vysokých Tatrách a v Alpách. Po ukončení pracovního poměru v roce 1960 přešel do kabinetu prof. Fuchse v Brně. Zde byl zaměstnán do roku 1989, kdy založil soukromou architektonickou a projekční firmu Pam – Arch. Je ženatý, má dceru Zuzanu a syna Roberta.

Nejvýznamnější výstupy: