Historie horolezeckého oddílu Lokomotiva – Ingstav Brno, který je v současné době jedním z několika sportovních oddílů Tělovýchovné jednoty Lokomotiva – Ingstav Brno, začíná 5. června 1950, kdy Rudolf „Tony“ Antoníček s manželkou Alenou a svými přáteli Slávkem Binarem, Inkou Binarovou, Hejdovou, Zbyňkem Junkem, a škpt. Krejčím, založili v klubovně Sokolské jednoty Královo Pole v Brně horolezecký oddíl Sokol GZ Královo Pole. Tehdy 28 letý Rudolf Antoníček, se zkušenostmi z lezení na cvičných skalách a několikaletou turistickou a horolezeckou praxí ve Vysokých Tatrách, ale bez příslušnosti k nějakému horolezeckému oddílu, se stal jeho prvním technickým vedoucím (v dnešní terminologii metodik). Vedoucím oddílu byl zvolen Slávek Binar, protože Tony v té době studoval v Praze vysokou technickou školu ministerstva průmyslu a neměl již prostor podílet se na další organizaci a vedení oddílu v Brně.
Rudolf Antoníček Alena Antoníčková
Po ustanovení oddílu všichni členové absolvovali základní horolezecký výcvik, pořádaný brněnskou horolezeckou sekcí krajského výboru Sokola na Pálavě. Ještě před koncem léta 1950 zorganizoval oddíl první náborové dny na Pálavě, kterých se zúčastnilo asi 10 zájemců a ti pak rozšířili mateřské řady (Beck, František Okáč, Jaroslav Pospíchal). Na závěr léta vyráží několik členů z brněnských oddílů – Rudolf Antoníček, Němec, Dušan Novák, Vlastimil Schwartz, Ema Formanová (první žena, která prostoupila propast Macocha), Karel Zábojník na krajský kurz horolezeckých cvičitelů na Zbojnickou chatu do Vysokých Tater a pak začíná pravé horolezecké poznávání našich domácích velehor, které zahajuje ještě v roce 1950 první oddílový zájezd členů ve složení Rudolf Antoníček, Zbyněk Junek, František Okáč, Slávek Binar, Inka Binarová a Jaroslav Pospíchal na Pyšný štít, Priečnou vežu, Sokolí vežu a Ihlu v Ostrve. Na podzim oddíl pořádá na Pálavě ve dnech 8., 15., a 22.10. náborové kurzy, kterých se účastnilo 39 frekventantů, z nichž 19 uspělo a ti se pak stali základem nového oddílu. Mezi nimi byli např. Zdeněk Bednařík, Zdeněk Doušek, František Okáč, Jiří Voda a teprve 16 letý student gymnázia Jiří Ševčík, taktéž z Brna a stává se významným lezeckým partnerem Rudolfa Antoníčka.
Jiří Ševčík Výstup na Lomničák
V listopadu 1950 byly zahájeny pravidelné čtvrteční schůzky, společné pro horolezecký a lyžařský oddíl (přednášky, diapozitivy…) Do krajského reprezentačního družstva byli doporučeni Rudolf Antoníček, Beck a Zbyněk Junek. Na první výroční členské schůzi 8.2. 1951 Slávek Binar a Rudolf Antoníček zhodnotili činnost oddílu za rok 1950 a výbor byl doplněn o Zbyňka Junka a Hradila z důvodu plnění Tyršova odznaku zdatnosti. Zároveň byl předložen a schválen plán činnosti oddílu na rok 1951. Aktivita oddílu probíhá celoročně, jak na domácích cvičných skalách v okolí Brna (Moravský kras, Pálava, Wilsonka a Baby v údolí řeky Jihlavky), na Slovensku (Súlov, Manín), tak i ve Vysokých Tatrách V dubnu 1951 se Rudolf Antoníček zúčastňuje 10 denního zimního tábora krajských reprezentantů v horolezectví KVS Brno ve Vysokých Tatrách, kde absolvoval výstupy na Satana, Velkou Vysokou, Volov chrbát, Hlinskou vežu a Zadní Baštu. Na akci byli přítomni z Brna dále Jarmila Matějková, Mojmír Tichák, Ema Formanová a Čestmír Harníček. Horolezecký oddíl stanuje v létě 1951 ve Vysokých Tatrách na tábořišti pod Brnčálovou chatou v dolině Zeleného plesa a po týdnu přechází do Kačí doliny, kde absolvuje další týden. Ještě téhož roku se zúčastňuje Rudolf Antoníček 14 denního letního tábora reprezentantů Československé obce Sokolské ve Vysokých Tatrách na Polaně pod Vysokou. Jsou zde i další brněnští účastníci – např. Ema Formanová, Čestmír Harníček a Mojmír Tichák. Po vánocích oddíl odjíždí na zimní soustředění na Sliezsky dom do Vysokých Tater, kterého se zúčastňují manželé Antoníčkovi, František Okáč, Jiří Ševčík a Miroslav Dolák. Podobný zimní zájezd proběhl i v termínu 17.3. až 22.3. 1952 na Teryho chatu v Malé Studené dolině. V roce 1952 se horolezecký oddíl dále rozrůstal a většina členů měla kvalifikaci instruktora. Sokolská jednota vyžadovala plnění akcí, které vykazovala nadřízeným složkám (okresy, kraje…), sledován byl hlavně Tyršův odznak zdatnosti, brigády, účasti na průvodech apod. Oddíl se snažil všechny limity plnit, ale finančně nebyl mateřskou jednotou podporován. Sportovní činnost byla přesto bohatá. Na podzim 21.9. 1952 pořádá horolezecký oddíl Sokol Královo Pole na Pálavě pro nové zájemce další náborovou akci, na kterou přijíždí z Brna i mladý 17 letý student Vyšší průmyslové školy chemické Karel Cídl. Atraktivní sport se mu zalíbí a ještě téhož dne vstupuje do horolezeckého oddílu. V následujících letech i on se stává dalším tahounem oddílu a v letech 1958 – 1962 je členem krajské reprezentace.
Karel Cídl
Ve dnech 26.9. – 3.10. 1952 se Rudolf Antoníček zúčastňuje společně s Oldřichem Kopalem, Blaženou Karasovou a Milanem Merešem a dalšími lezci soustředění reprezentantů Československé obce Sokolské ve Vysokých Tatrách. Povánoční období do Silvestra tráví manželé Antoníčkovi, František Okáč a Jiří Ševčík opět ve Vysokých Tatrách, tentokrát na Brnčálově chatě v dolině Zeleného plesa. V závěru roku 1952 došlo ke změně organizace tělovýchovy. Na základě usnesení vlády a na základě zákona č. 71 Sb. ze dne 12.12. 1952 vznikly Dobrovolné sportovní organizace (DSO). Bylo vytvořeno 12 DSO z toho 9 odborových (Baník, Dynamo, Jiskra, Lokomotiva, Slávia, Slavoj, Slovan, Spartak a Tatran), DSO Pracovní zálohy pro odborné učiliště státních pracovních záloh, DSO Sokol pro vesnickou tělovýchovu a DSO Rudá hvězda pro dobrovolnou tělovýchovu na úseku národní bezpečnosti a pohraniční stráže. Zřízení DSO mělo zajistit, aby tělovýchova a sport byly spjaty s pracovištěm. V roce 1953 je přijat Rudolf Antoníček, jako první brněnský zástupce, do československé reprezentace v horolezectví a tím dochází ke zvýšení prestiže mateřského oddílu v následujících letech v Brně. Od 12.7. do 24.7. 1953 stanuje oddíl v Kačí dolině ve Vysokých Tatrách. Absolvují se zde výstupy na Divou vežu, Malý Ganek, Vežu Železnej brány a Zadný Gerlach. V roce 1953 probíhá v Československu na základě prosincového usnesení vlády celostátní reorganizace tělesné výchovy a sportu a oddíl mění název na DSO Spartak GZ Královo Pole. Ve dnech 14. až 27. 3. 1954 se Rudolf Antoníček zúčastňuje zimního soustředění státních reprezentantů v Bielovodské dolině ve Vysokých Tatrách s ubytováním ve stanech. Rok 1954 přináší pro členskou základnu DSO Spartak GZ Královo Pole další, tentokrát zásadní změnu, neboť je ve znamení přestupu kompletního horolezeckého oddílu do Tělovýchovné jednoty Lokomotiva Brno - Komárov z důvodu „korunového“ jízdného ve vlacích ČSD po celém Československu. Horolezecký oddíl zde nebyl, pouze turistický (tzv. vysokohorský), z kterého někteří členové posléze přestoupili do horolezeckého oddílu, protože měli větší možnosti uplatnit své osobní ambice po poznávání tatranských velehor. Rok 1954 je pro Jiřího Ševčíka významný dále především tím, že byl zařazen do jihomoravské krajské reprezentace v horolezectví. Bylo to potvrzení jeho lezeckého talentu a kvalitních výstupů na cvičných skalách a ve Vysokých Tatrách. V tomto i následujícím období oddíl velmi často navštěvuje pískovcové oblasti v Čechách – Hruboskalsko, Příhrazy, Adršpach a Suché skály a je zde místním lezcům velmi zdatným soupeřem.
Prachov 1954,
stojící zleva: Oto Bauše, Karel Cídl, Kučera,
sedící zleva: Milan Vítek, přítelkyně Huberta Hlaváče, Hubert Hlaváč, Petřík (Ájík)
Od 20. března do 5. dubna 1955 se Rudolf Antoníček účastní společně s Ivanem Gálfym, Františkem Kelem ml., Jiřím Maškem, Jiřím Šimonem soustředění státních reprezentantů a cílem se stal přechod Vysokých Tater od Kopského sedla po Kriváň. Všechny tyto úspěchy a organizační schopnosti vedly k ustanovení Rudolfa Antoníčka v letech 1955 – 1961 k předsednictví horolezecké sekce krajského výboru ČSTV Jihomoravského kraje. V červnu 1955 provedli Karel Cídl a Jiří Ševčík první oddílový průstup propastí Macocha. Rok 1955 přinesl ještě další fantastický úspěch, když družstvo ve složení Rudolf Antoníček, Jiří Ševčík, Jan Polášek a Jiří Voda dne 16.7.1955 uskutečnilo teprve 4. průstup západní stěnou Lomnického štítu, pověstnou „Hokejkou“. Od 8. do 12. 8. 1955 oddíl stanuje v Mlynické dolině ve Vysokých Tatrách a při výstupu severní stěnou na Štrbský štít zažili manželé Antoníčkovi společně s Jarmilou Kuchovskou a Miroslavem Groisem pořádnou bouřku, která je donutila ukončit výstup pod vrcholem a traverzovat do sedla. V termínu od 19. do 26.2. 1956 oddíl ve složení manželé Antoníčkovi, Zdeněk Doušek, Dalimil Forejtník, Miroslav Grois, Jarmila Kuchovská, Miroslav Macků, Jiří Ševčík a Alice Lasáková absolvují zimní soustředění na Zbojnické chatě. Cílem výstupů jsou Široká veža, Divá veža a Malý Javorový štít. Další zimní zájezd do Vysokých Tater proběhl od 11. do 16.3. 1956 a opět na Zbojnickou chatu. Cílem výstupů byla opět Široká veža a Javorový štít. Že lezecká touha některých členů oddílu byla nadstandartní svědčí měsíc duben, kdy o víkendu 1. – 2.4. 1956 Rudolf Antoníček s Janem Poláškem prostoupili s bivakem na Gerlachovský štít JZ stěnou tzv. cestou Gnojek – Sawicky kl. V., 21.4. Rudolf Antoníček s Jiřím Vodou vystoupili na Kresaný roh a 30.4. dvojice Rudolf Antoníček a Jiří Ševčík ze Skalnaté doliny na Kežmarský štít. V srpnu 1956 oddíl táboří u Žabích ples v Mengusovské dolině a od 27.9. do 1.10. tráví závěr babího léta na Teryho chatě v Malé Studené dolině. Cílem výstupů je především Žltá stěna a Stredohrot. V následujících letech oddíl nadále zvyšuje svoji lezeckou aktivitu a další jeho člen - Jiří Ševčík v roce 1957 vstupuje do československé reprezentace v horolezectví. Svoje zkušenosti a lezecké kvality prokazuje společně s Rudolfem Antoníčkem ještě téhož roku zimním průstupem Stanislawského cesty Galerií Ganku a severním pilířem Velkého Ganku z Kačí doliny ve Vysokých Tatrách. Rok 1958 je nesmírně naplněn lezeckými akcemi. Ať je to soustředění krajských reprezentantů v Černé Javorové dolině ve dnech 30.3. až 6.4., kde byla Lokálka zastoupena Rudolfem Antoníčkem, Karlem Cídlem, Edou Dvořákem, Miroslavem Groisem, Josefem Mazourkem a Lubomírem Zelinkou, výkonnostním červnovým zájezdem oddílu do České doliny, zářijovým zájezdem Rudolfa Antoníčka, Milana Lasáka, Josefa Mazourka a Emy Formanové na Kavkaz do oblasti Dombaje a na zpáteční cestě ještě při zastávce v Tatrách výstupem Korosadowitzovy cesty na Žltou stěnu dvojicí Rudolf Antoníček a Josef Mazourek. Na podzim 1958 Jiří Ševčík zakládá pověstný brněnský běh horolezců na Býčí skálu v Moravském krase, který se udržel až do dnešních dnů. Rok 1959 je ve znamení 3 expedic, pořádaných horolezeckým svazem na Kavkaz. Té první se účastní z brněnské Lokálky Karel Cídl a Alena Antoníčková. Karel Cídl s Jiřím Foltánkem, Karlem Trousilem a Bedřichem Zohornouběhem pobytu provedli 1. československý výstup na severní vrchol dvojhlavé Ušby. Další je expedice československého reprezentačního družstva, kde Rudolf Antoníček s Jiřím Ševčíkem provedli náročný průstup jihozápadní stěnou na severní vrchol Ušby 4 700 m a severním pilířem Nakra Tau 4 260 m. Výrazného úspěchu dosáhli taktéž další reprezentační členové, především Radovan Kuchař, Oldřich Kopal a Karel Cerman, kteří absolvovali prvovýstup severní stěnou Donguz Orunu 4 454 m a Nakra Tau 4 260 m. Rok 1960 je zajímavý oddílovým srpnovým táborem v Kačí dolině, kde dvojice Rudolf Antoníček a Jiří Ševčík absolvovala výstupy na Rumanův a Velický štít, Zlobivou a Východní Vysokou. Dále se tato dvojice zúčastnila zájezdu státního reprezentačního družstva do pohoří Rila v Bulharsku, kde absolvovala těžké výstupy např. na Zlý zub. Začátkem února 1961 obdržel Rudolf Antoníček titul Mistra sportu.
Začátek roku 1961 nebyl po zdravotní stránce pro Rudolfa Antoníčka ničím příjemným, neboť od ledna do dubna se léčil v nemocnici s vyhřezlou ploténkou. Vše dobře dopadlo, takže již v srpnu absolvuje další zájezd na Kavkaz, tentokrát do oblasti Adyr-su a Adyl-su a spolu s Vladimírem Šedivým prostupuje severní stěnou Ullu Tau Čany a Piku Ščurovského. Po roce 1955 dochází vlivem „korunového“ jízdného k výraznému zvýšení aktivity členů oddílu a kvalitních výstupů přibývá, což se odrazilo na začátku60-tých let v zařazení některých členů do širšího reprezentačního výběru – např. Jany Válové – Hýskové, Ivana Hýska a Marie Kosmákové – Holzerové. V roce 1962 československé reprezentační družstvo ve složení Rudolf Antoníček - vedoucí, Jiří Ševčík, Josef Psotka a Miloš Matras navštěvuje oblast známého francouzského horolezeckého střediska Chamonix ve Francii a Jiří Ševčík s Milošem Matrasem absolvují v pořadí 8. výstup Bonattiho pilířem na Petit Dru. Rok 1964 je významný nejen přechodem hřebene Vysokých Tater, ale také udělením titulu mistra sportu Jiřímu Ševčíkovi.
V letech 1965 - 1977 Jiří Ševčík zastává funkci trenéra československé reprezentace v horolezectví, za což 18. 9. 1973 obdržel od Ústředního výboru ČSTV čestný titul „Vzorný trenér“. I to se samozřejmě podepsalo na kvalitních výkonech mateřského horolezeckého oddílu. Krajský horolezecký svaz společně s brněnskými horolezeckými oddíly pořádají podzimní horolezecké srazy na Pálavě, kterých se dokonce zúčastňují nejen členové slovenských horolezeckých oddílů, ale i příslušníci tatranské horské služby. V roce 1965 se uskutečnila 1. československá horolezecká expedice do Hindúkuše, které se zúčastnil Rudolf Antoníček. O expedici napsal Ivan Dieška ve své knize Horolezectví zblízka následující slova: „Dnes lze bez rizika říci, že úspěch první československé státní expedice do Váchánského Hindúkuše roku 1965 byl rovným dílem projevem organizačních schopností vedoucího Vladimíra Šedivého, stejně jako výběru československé horolezecké špičky. Sedmnáct výstupů, mezi nimi sedm prvovýstupů na hory vyšší 6 000 m, bylo výsledkem úsilí osvědčených horolezců…“. Za úspěchy při expedici pak Rudolf Antoníček 21.9. 1965 s ostatními účastníky obdržel titul zasloužilý mistr sportu.
- 14.8.1971 obdržel Rudolf Antoníček Zlatý odznak Slovenského horolezeckého spolku IAMES.
- V roce 1982 dochází k doplnění názvu oddílu Lokomotiva o slovo Ingstav, z důvodu podpory této brněnské stavební firmy sportovním aktivitám Tělovýchovné jednoty.
- Za svoji sportovní aktivitu obdržel HO Lokomotiva – Ingstav Brno v roce 1983 od Československého svazu tělesné výchovy bronzovou plaketu a stal se jedním z mála oddílů v republice, který takové ocenění získal.
Podle osobních vzpomínek a písemných záznamů žijících brněnských legend Rudolfa Antoníčka, Karla Cídla a Jiřího Ševčíka sepsal Bohuslav Vlček.