O nastávajícím prvním zářijovém víkendu mi padla jedna zajímavá zahraniční lezecká akce a tak přemýšlím, co s načatým volnem. Odpověď je přece velice jednoduchá! No samozřejmě pojedu někam jinam lízt! A kam asi v této parádní době, kdy je pravý moravský burčák o 14 dní dříve jak jiné roky? No přece k prameni, na Pálavu! Je otevřená od 15. srpna a jen o víkendech. No nebyl jsem tady několik let, snad si nějaké cesty budu ještě schopen pamatovat. Oslovím pár známých lidí a hned je plné auto – Pavel Sládek, Honza Kohout, Mira Hanečák a Kuba Sutorý.

V sobotu ráno vyzvedávám Honzu v 7,30 hod. doma v Juliánově, zbytek u odjezdu autobusů Student Agency u starého autobusového nádraží. Dokonce jsme se všichni sešli a včas! Na Pálavě vyjíždíme až k hornímu parkovišti v Horních Věstonicích. Odtud pak pěšky po zelené turistické značce až ke skalám. Počasí je krásné a teplota je přes 20°C. Jen kdyby bylo bezvětří, pak by to bylo dokonalý…

Rozhledy jsou fantastické, Mirovi proto dělám malou topografickou orientaci. Je z východního Slovenska, pracuje krátce v Brně a na jižní Moravě ještě nebyl. No mám pocit, že brzy přejmenujeme náš oddíl na mezinárodní . Vycházíme společně k Hlavní věži Trůnu a na rozlezení vytahuji Rempla. Všichni to vylézají za mnou a pak dáváme ze soutěsky Zlatokopeckou na stejnou věž. No točila se točila… Pak se rozdělujeme, já jdu s Mirem na Květinu, ostatní míří na Čokoládu. Potom se přemístíme k věži zvané Vzývající a přelézáme Malý a Velký věšák. No nebylo to tak ošlindaný jak jsem předpokládal, dalo se. Ve druhé polovině odpoledne scházíme pod Martinku a vylézáme 2 cesty na Obří kámen. V plánu mám ještě přelézt Černého rysa. Vypadá to, že bychom ho mohli ještě časově zvládnout. Tentokrát vyštvu na plotnu Mira a Kubu. Zvládají to s přehledem, já pak natahuji druhou délku do jeskyňky. Dobírám osazenstvo na štand a nabízím jim možnost vytáhnout si Černého rysa. Očividně se nikomu do toho nechce, jako kdyby si spáru na prvním zkusit nechtěli! No jdu do toho, lezl jsem to už dvakrát a tak nějak si ji vybavuji. Ještě, že jsem takovej dlouhej, některé kroky jsou lehce natažené a spáry taky trochu umím. Závěrečný překrok doleva jsem si taky pamatoval a jsem z nejhoršího venku. Na štandu kluky po jednom doberu (někteří z toho výlezu byli docela vyjukaní a mírně to oprasili) a vyháním Kubu na poslední délku. Překvapil, zvládl ji bravurně.

Při západu slunce se fotíme a pomalu sestupujeme k věcem. Vše jsme našli. Přebereme a rozdělíme lezeckej matroš a za stmívání sestupujeme k autu. Naproti parkovišti slyšíme ve sklepě zvučné hlasy. Že bychom ještě něco burčáku sehnali? Jsou tu lezci a popíjí sladký bouřlivý mok. Červený i bílý je v nabídce! No to tedy máme štěstí… Kupujeme toho dost, nejen na cestu, ale hlavně domů naším spřízněným duším, které tento bouřlivý mok taky zbožňují. No byl to dokonalej vejlet…