Konečně zase přichází víkend a vidina krásného a zajímavého lezení, tentokrát na Rabštejně v podhůří Hrubého Jeseníku. Přihlášených členů oddílu a horoškoly je hodně. Máme dokonce problém se poskládat do aut. Vyrážíme v sobotu ráno, v autě mám Zuzku, Gabču, Marka Máslo a Zuzčinýho psa Viga. Je to statnej macek, takže musí do kufru! Věkově se mně dokonce přibližuje a je hodně vitální, jako by měl kus mého já : - ).

Na parkoviště do Bedřichova přijíždíme deset minut před srazem. No akorát. Během chvilky se scházíme skoro všichni, chybí jen Tomáš s Radkou, no mají to nejblíž… Vyrážíme po červené turistické značce, má to být jen 2 kilometry, ale trochu víc do kopce. Je krásně a teplo, k horské chatě přicházíme za 25 minut řádně zplaveni. Někteří si dávají narychlo studené osvěžení, protože ne všichni už dorazili a mají tedy chvilku čas na milovaný hořký mok. S naším termínem jsme se trefili do místní cyklistické akce Rábl bike cup. Všude je plno bikerů, od těch nejmladších až po dospěláky. Nechceme se tady motat a po příchodu našeho posledního člena mizíme do skal. Jdeme přímo do centra, k náměstíčku za symbolickým hřbitovem. Všimnu si, že můj spolulezec z prvovýstupu v severní stěně Liskammu v masivu Monte Rosy Kuba Macek zde má novou desku. Zahynul v Peru na následky zranění po pádu při extrémním skialpovém sjezdu Tocllaraju, jejíž nadmořská výška je 6 032 m. No jak sem pojedu na podzim, musím mu tam dát fotku. Byl to úžasnej kluk…

Rozdělujeme se do dvojek, já přítomným popíšu cesty a vrháme se do stěn. Dáváme jednu cestu za druhou, až do pozdního odpoledne. Nebe se pak začalo kabonit, takže balíme a jdeme postavit stany. No trochu zkráplo. Stíháme vše na čas, dokonce i uvařit jsme zvládli. Po půl osmé večer absolvujeme rychlý výstup na vyhlídku Rabštejna. Nebe je zamračené a je jasné, že bude pršet. Okolo deváté večerní přichází bouřka a déšť. Je docela intenzivní, voda se začíná valit ze všech stran. Naštěstí je stan celkem nový a drží. No buřina byla dlouhá, celou noc se blýskalo a pršelo. Ráno je mokré, i skála je nacucaná vodou. V poklidu si děláme snídani a kecáme. Až po desáté hodině vyrážíme. Jdeme k Rigu. Stěna je vlhká a místy mokrá. Slunce sem nesvítí, takže musíme ještě počkat. Jdeme všichni ke Květině, která je osvícena sluncem. Horní část stěny je už suchá, spodní je trochu ve stínu a vlhká. Nu což, budeme opatrní. Kuba s Vojtou jdou na hranu Květiny, já s Markem a Michalem Karasem na pilíř Květiny. Je to pěkné a pevné. Tomáš s Radkou zvládají pravou Květinu, Kuba Sutorý pokouší Přerovskou. No zkoušíme vše co se dá. Odpoledne pak přecházíme k hraně Riga, kterou už zvládl Jirka Králík se Zuzkou. Vytahuji místní populární cestu, je celkem v pohodě, relativně suchá a chyty ostré. Cestu si vychutnali Kuba s Vojtou a Tomáš s Radkou. Pak s Vojtou a Kubou přecházíme pod cestu „Z Čech až na konec světa“, kterou vytáhl Vojta. V horní části byla hodně mokrá. Slaníme zpátky pod stěnu, kontrolujeme materiál a balíme. Chceme už skončit, někdy okolo 17 hod. má zase pršet a máme ještě postavené stany. No stihli jsme to. Další úspěšná akce je za námi, hlavně však všech 17 účastníků bez úrazu!

Bóža