Bóža mě požádal o krátký report z naší dovolené v Maroku a já vzhledem tomu, že sloh nikdy nebyl má silná stránka, to neustále odkládal až do teď.

Dlouho jsme přemýšleli, kam se letos vypravíme a variant bylo nespočet. Jediné, co nám bylo jasné - chceme něco rozmanitého, kde bude čas jak na aktivní odpočinek, tak na trochu pohody. Nakonec rozhodl za nás rozhodl server s levnými letenkami, a my tak za pár peněz koupili letenky do Maroka. Vzhledem k Radčiným státnicím jsme zvolili prvních 14 dní v únoru, což v Maroku znamená nádherných 20 °C přes den a sluníčko.

Odlétali jsme z Prahy brzo ráno. Cestou tam jsme přestupovali v Římě, kde jsme měli pár hodin navíc, takže jsme se stihli vyfotit před Koloseem a dát si tu pravou italskou pizzu, což byl úžasný začátek naší cesty. Ještě ten den večer jsme přiletěli do hlavního města Maroka - Rabatu.
Už předem jsme si zde domluvili ubytování u místní rodiny přes server Airbnb, který jsme vlastně využívali po celou dobu našeho cestování. Zpětně tuto volbu hodnotím jako tu nejlepší možnost bydlení, kterou jsme mohli zvolit. Mohli jsme se tak podívat přímo k místním a zjistit, jak doopravdy žijí a fungují.

V Rabatu jsem zůstali dvě noci a byli jsme ubytovaní ve staré části města - v Medině. Tady jsme poprvé poznali obrovský kontrast mezi novou a starou částí marockých měst. Je až k neuvěření, jak odlišná místa mohou ležet 100 metrů od sebe. První den jsme se snažili hlavně aklimatizovat a zvyknout na místní obyvatelstvo, kulturu a zvyklosti. Prošli jsme město a ochutnali první marocké jídlo Hariru, nejtypičtější Marockou polévku.

Pohled na starou Medinu

Nedostavěná Hassanova věž

Další den ráno jsme se přesunuli vlakem do Fesu, jednoho z dalších bývalých hlavních měst Maroka, města, které je proslavené svými rukodělným pracemi a bohužel také neskutečným množstvím naháněčů a nutičů všeho, co se dá prodat. Ve Fesu jsme stihli krásné výhledy na medinu, kde jsme potkali moc příjemného místňáka, který nás pozval k sobě domů na čaj.
V medině jsme viděli všechny rukodělné cechy a několikrát jsme se zdárně ztratili ve spletitých uličkách. Místní se prý podle těchto cechů v medině orientují, nám to ale nepomohlo…

Ruční zpracování kůží, bez jakýchkoliv rukavic, gumáků, prostě ničeho...

Obrovská stará Medina, v popředí se suší vyčiněné kůže

Po několika dnech ve velkých městech, plných spousty neodbytných místních nebo turistů jsme se vyloženě těšili na náš první výlet do přírody. Naší další zastávkou byla lokalita známá především svými cedrovými lesy a tlupami Makaků, kteří jsou téměř jako ochočení.

Makak

Cedrové lesy, ta malá tečka pod stromem je Ráďa

Městečko Azrou a cedrové lesy byla jenom jednodenní zastávka na cestě za tím “pravým” Marokem. Čekala nás totiž návštěva pouště, konkrétně Erg Chebbi. V rámci úspory času jsme využili nočního spoje přímo do vesničky Merzouga, kde už na nás čekal náš hostitel H’sain, místní průvodce a neskutečně laskavý člověk. Nechal nás se v klidu dospat, naučil nás jak připravit marocké národní jídlo Tajin. Tajin nás provázel po celou dobu naší dovolené a oblíbili jsme si jej tak moc, že veškeré propriety jsme museli nakoupit a přivést domů. Zájemcům jej rádi uvaříme ;)

Zeleninový Tajin

Odpoledne nás pak čekal výlet na velbloudech do pouště a noc v Berberských stanech.
Já nakonec zvolil variantu pod širákem, protože tak krásné nebe jsem už dlouho neviděl. Samotná poušť je naprosto dechberoucí, nádherná a uklidňující, takže úžasný relax a odpočinek.

Výhledy z nejvyšší duny Erg Chebbi

Pozéři na velbloudech

Následující den byl na místní kulturu a zvyklosti jeden z nejzáživnějších. Rozhodli jsme se vyzkoušet všechny možné druhy dopravy a tentokrát to bylo místní grand taxi, což v praxi znamená starý velký mercedes pro 5 lidí narvaný až po střechu 8 lidmi. Dnes už jsou tyto mercedesy na ústupu a nahrazují je nové Dacie. Čekal nás asi 200 km dlouhý přejezd, který byl zajímavý hlavně v tom, že taxíky jezdily pouze mezi nejbližšími městy, což znamelo asi 5 přestupů, kdy jsme se pokaždé báli, že už se do dalšího nedostaneme a zůstaneme trčet uprostřed ničeho. Do cíle jsme se dostali živí a zdraví a byla to víc než zábava!

Jedno z našcih vozidel

Tinghir, bylo místo, které nás naprosto nadchlo. Ubytování jsme měli v hotýlku přímo v nádherně zelené oáze s překrásným výhledem na místní hory a hlavně náš čekal první okruh do místních kopečků. Dali jsme si jednodenní trip na vrchol hory, kde název bohužel neznáme. Na začátku cesty nás čekala soutěska Todra, kterou tvoří až 300 m vysoké stěny, plné lezeckých cest.
V horách nás kromě vrcholu překvapilo obydlí jedné místní Berberské rodinky, která zde žije sama naprosto odtržená od našeho světa.

V Todře se nám líbilo tak moc, že jsme proti původnímu plánu zůstali ještě o den déle,  půjčili si ferratové sety a dali si krátkou, ale hezkou béčkovou ferátku, kde jsme při sestupu potkali dva čechy s lanem a tak si nakonec i v pohorkách vyběhli jednu cestu ve stěně :)

Výhled ze střechy hotelu

Zasloužené výhledy do údolí

Ráďa na ferátce

Neradi jsme se loučili s Todrou, ale plánů bylo stále dost a tak jsme museli. Další den byl opět ve jménu celodenního přejezdu zpět k pobřeží do městečka Essaouira. Cesta to byla nádherná, hlavně díky výhledům, které nám poskytovalo pohoří Vysoký Atlas, přes které jsme jeli. Na něj nám čas bohužel nezbyl, takže je nám už teď jasné, že se budeme muset vrátit.

Fotka z autobusu - pohoří Vysoký Atlas

Essaouira je malé přímořské městečky, ve kterém je hlavním zdrojem obživy rybolov. A pro nás místem, kde si půjčíme na pár dní auto a projedeme si pobřeží na jihu.

Přístaviště v Essaouiře

Vypůjčeným autem se vydáváme na jih a naším hlavním cílem je vyfotit si místní kozy, které se živý bobulemi arganových stromů. Arganových sadů je na jih od Essaouiri na tisíc, ale kozy žádné. A jak se tak díváme po kozách, tak nesleduju značení a všudy přítomná policie nás staví za překročení povolené rychlosti. Chtějí nelidsky vysokou pokutu, takže se nedáváme, přemlouváme a nakonec se i domlouváme na našem prvním úplatku. Naštěstí tohle byl jediný negativní incident a ještě ten den nacházíme i naše kozénky, stíháme se zastavit na vodopádech a dáváme si procházku krásným Paradise valley. Ještě tentýž den večer dorážíme do Taghazoutu.

Nejdražší foto koziček

Taghazout je místo vyhledávané surfaři z celého světa. Takže ani my nechtěli přijít o možnost si to vyzkoušet a koupili si dvou hodinový kurz základů surfingu. Zprvu jsme si říkali, že je to málo, že vydržíme celý den, ale realita byla taková, že po dvou hodinách jsme odcházeli jak zpráskaní psi. Ale šťastní psi, protože surfing je úžasný! K večeru jsme se autem přesouvali zpět k Essaouiře a rozhodli se zůstat přes noc v autě.

Ráno jsme už jen vrátili auto a přesunuli se do naší cílové destinace, Marrakéše.
Marrakéš je velké, turisticky hojně navštěvované místo a je to bohužel hodně znát. Každou chvíli se na nás slétla kupa obchodníků a naháněčů, což jinak hezký dojem z města trochu kazilo, ale po pár hodinách jsme si i na ně zvykli. Ve městě jsme si asi nejvíce užívali místní obrovské tržiště na náměstí Jamaa el Fna, kde jsme po litrech pili čerstvě vymačkané ovocné džusíky. Dalším docela silným zážitkem pro nás bylo nakupování suvenýrů, což  znamená neustálé handrkování a vymýšlené spousty důvodů, proč by mi zrovna to co chci měli dát ještě levněji. Ale myslím, že jsme to nakonec zvládli se ctí a všichni byli spokojení.

Jeden z obchůdků s kořením

Výhled z terrasy na náměstí Jamaa el Fna

Letadlo nám letělo hodně brzo ráno, takže nás už čekala jen poslední noc strávená v letištní hale a cesta domů. Dovolená to byla opravdu velice vydařená.
Z prvotních obav z cesty do muslimské a ještě k tomu africké země nezbyla ani jediná. Zůstalo pouze nadšení a touha vrátit se zpět na místa, na která nám nezbyl čas.

Tomáš a Radka