V rámci plánu činnosti našeho horolezeckého oddílu na letošní rok byla realizována akce „Matterhorn 2017“. Na začátku celého podniku stála následující konverzace:

Speed: „Bóžo, jel bych na Matterhorn. Jaký na to máš názor?“

Bóža: „Ty chceš jet Speede na Matterhorn? Ty sportovní lezec, jehož domovem jsou cvičné skály? Speede, budeš zklamaný, je to hrozný kamenolom. Drží to silou vůle! Je to taky hodně dlouhý, takový dostihy. Mělo by se to totiž stihnout za jeden den.“

S: „Ty jsi to lezl?“

B: „Jo, lezl jsem to. V zimě a severní stěnou. Je to už dávno a tenkrát ten kopec ještě držel celkem pohromadě.“

S: „Vypadá dost sympaticky a je krásný!“

B: „Krásný je, ale když přijdeš blíž, tak zjistíš, že je to hromada kamení naskládaná na sobě a připadá ti, jako kdyby se měla každou chvíli zřítit dolů. Nevěříš?“

S: „Nevěřím!“

B: „Tak tam zajedeme a uvěříš!“.

A skutečně po dlouhé cestě z Brna do Zermatu nás přivítal Matterhorn, zahalen bohužel do dešťových oblak, kde zůstal po většinu výletu. Rovněž výhledy z dosažného vrcholu byly málo dokonalé. Až když jsme odcházeli, tak se úplně vyčasilo. A slova o kamenolomu? No zkrátka dali jsme to a Speed uvěřil…

Bóža