Na konci května se 7-mi členná parta dobrodruhů rozhodla zdolat nejvyšší vrchol kontinentálního Španělska Mulhacén (3482 m n. m.) a projít pohoří Sierra Nevady.

Pohoří Sierra Nevada se nachází v nádherné Andalusii v provincii Granada na jihu Španělska. Část území je od roku 1999 vyhlášena jako národní park. Naše nadšení a očekávání tamější přírody a hor bylo tedy veliké. 

Po příletu do přístavního města Malagy, jsme se přesunuli autobusem do Granady a dále do Pradollana, kde začal náš několikadenní trek. První den jsme šlapali střídavě suťoviskem a střídavě sněhem. Svítilo nám na cestu sluníčko, ale sníh byl o to rozbředlejší a chůze náročnější. Trápil nás trochu vítr, ale výhledy na zasněžené vrcholky hor byly úchvatné a za občasné mrznutí to stálo. Den jsme zakončili v bivaku Refugio Villavientos ve výšce cca 3060 m n. m. Další den ráno jsme vycházeli s dobrou náladou zdolat Mulhacén. Jelikož jsme šli celý trek tzv. „na těžko“, tak jsme se rozhodli nechat krosny v bivaku pod Mulhacénem a posledním cca 400 výškových metrů dojít „na lehko“. Šlapalo se pěkně, ale vítr občas zlobil a u někoho již byl mírně pociťován nedostatek kyslíku ve vzduchu. Vrchol jsme však zvládli zdolat všichni a to se super náladou. Výhledy na okolní krajinu za tu námahu rozhodně stály. Bylo dobré počasí a tak jsme měli možnost dohlédnout až ke Středozemnímu moři. Po kochání a vytvoření několika vrcholových snímků jsme se vydali na sestup. Tento den jsme končili spaním po širákem nad vesničkou Treveléz přibližně v 1700 m n. m., sestoupali jsme tedy necelých 1800 výškových metrů.

Následující dny jsme se pomalu prokousávali nádhernou krajinou španělské Andalusie. Podobností místní krajiny jsme prošli Nový Zéland, Peru, Anglii a borovicové lesy v Chorvatsku. Tamější krajina nás nikdy nepřestala udivovat, jak rozmanitá dokáže být. Za každým vyšláplým kopcem nebo projitou zatáčkou na nás čekaly neskutečné výhledy na hory, horské vesničky a zelená údolí. Cestou jsme prošli i několik vesniček, z nichž pro nás nejkouzelnější se stala Capileira, kde se projevila španělská nátura. Nechali nás čekat před obchodem ještě půl hodiny po otevírací době, než přišla majitelka a pustila nás dovnitř si nakoupit nějaké jídlo a vodu (rozuměj víno) na další dny.

Za těch několik dní strávených v horách jsme zažili nespočet zážitků, jako například sprchu pod vodopádem, noční návštěvu lišky, nalezené auto uprostřed kopce či několikeré spaní pod hvězdnou oblohou.

Ke konci našeho „tripu“ jsme se dostali až k moři a to dokonce dvakrát, nejprve v malebném městečku Nerja , kde jsme strávili noc na pláži a poté po cestě zpět v Malaze.

Ušli jsme cca 90 km s převýšením 3700 m a rozhodně nevylučujeme, že se tam někdy ještě vypravíme.

Shrnutí na závěr:

• V květnu je zde dostatek vody (během dne jsme vždy našli několik míst pro doplnění vody),
• Ve vyšších polohách je možnost přespat v kamenných bivacích, které poskytují dostatek spacích míst a ochranu před nepříznivým počasím,
• Celé pohoří je protkáno dobře značenými a schůdnými cestami (+ je zde umístěno několik informačních cedulí).

Pohoří Sierra Nevada můžu všem milovníkům hor a přírody určitě doporučit. Stojí to za to!

Luciáš