Filip Ženatík, mladý člen našeho horolezeckého oddílu, je výjimečný talent. Jeho přirozený, ladný a elegantní pohyb po umělé stěně je stejně jednoduchý jako chůze člověka po zemi. Každému to však není úplně dáno, že … ? Je až s podivem, jak zvládá lezení po stěně. Vzhledem k jeho dětskému věku se samozřejmě rád houpá na laně a kolébá se na úvazku. Prostě chce normálně dělat věci, které k němu v tomto období bezstarostného dětství patří. Je prostě tak přirozeně genově naprogramovaný. Po určitých úvahách, zvažování a souhlasu rodičů jsem se rozhodl, že ho vezmu na závody dětí ve sportovním lezení. Vzhledem k tomu, že se dlouhá léta znám s vedoucím brněnského dětského horolezeckého klubu Rocky Monkeys Andrzejem Kurowskim, přihlašuji jej na předvánoční závody „Perníková chaloupka“. Chci aby nasál atmosféru závodů, poznal, co to obnáší lézt náročné cesty před zraky stovky očí a prostě zkusil odhalit to, co se v něm skrývá. Stanovené cesty bravurně zvládá, je až s podivem co předvádí. Na to, co má za těch pár týdnů kontrolovaných tréninků za sebou, je až udivující, že je po celkovém hodnocení ve své kategorii na 1. – 2. místě. Musí se tedy rozhodnout v superfinále. Vzhledem k nulovým zkušenostem a nečitelným zamaglajzovaným chytům nakonec končí na 2. místě. No abych se přiznal, není to na škodu. Sbírat zkušenosti se prostě musí pomalu…

Bóža