Na nastávající víkend není ideální předpověď počasí. V sobotu ráno má pršet, odpoledne mají být dešťové přeháňky. V plánu horoškoly je výcvik na Drátníku, ale několik dní nevíme, zda pojedeme či nikoliv. Z jedné strany potřebujeme pokračovat ve výcviku a z druhé strany jet moknout a lézt po vlhké lišejníkové skále není zrovna ideál. No jak z toho ven? Babo raď!

Nakonec to přeci jen riskneme a jedeme. Čtvrt hodiny před srazem na lesním parkovišti u hospody U Kosků na začátku obce Blatiny přestává pršet. Děláme si malou vycházku po krásném okolí a pak se vracíme k autům. Říkám si, že vítr, který fouká, skálu vysuší a my něco lehkého zkusíme. Po příchodu pod liduprázdný Drátník si dáváme sedáky a vylézáme tou nejjednodušší cestou zleva na hřeben ke slaňovacím řetězům. Docela fouká a je nepříjemně chladno. Výhled je ale odtud parádní. Slaňujeme zpět pod již celkem suchou stěnu a rozdělujeme se do lezeckých družstev. David Gritz, jako instruktor a trenér sportovního lezení, se věnuje Monice, která je poprvé na skalách. Ukazuje ji budování jistícího stanoviště z frendů a snaží se jí vysvětlit různé způsoby spojení pomocí sešitých smyček. Je to chytrá holka a rychle chápe to, co ji z dlouholetých zkušeností doporučuje pro jednotlivé možnosti. Nakonec si i něco velmi lehkého vylezla na prvním. Po několikaměsíčním výcviku je už dobře vycvičená. Ostatní řádí bez jakýchkoliv problémů a i něco jednoduchého si vylezli na tom těžším konci lana. Jsem rád, protože je vidět, že dosavadní výcvik na umělé stěně a na skalách má už nějaký efekt. Okolo páté hodiny odpoledne se zatahuje a začíná poprchávat. Raději to zabalíme a odcházíme k autům. Sotva však vyjdeme z lesa, tak se obloha roztrhá a je modro. Odjíždíme do kempu, stavíme stany a rychle vaříme něco k snědku. Večer klábosíme dlouho do noci.

Noc byla hodně studená, tipoval bych něco lehce nad nulou. Ještě, že můj péřák Prima dobře hřeje. No někteří na tom byli podstatně hůř, i když byli přikryti dvěma ne zrovna výhřevnými spacáky … Po snídani odjíždíme na Drátník. Zatím neprší, ale vyhlídky jsou nic moc. Zase je tady skoro liduprázdno, jen jedna dvojka z Kuřimi tady trochu s nedostatkem materiálu sóluje. Smyčky na postupové jištění nemají, je to prý drahé. Rychle se snažíme nastoupit do nějakých cest. Mladého Hynka se snažím přesvědčit, že by už mohl něco lehkého tahat. Nechal se přesvědčit a vlezl do cesty s názvem Sokol. Je to pěkná cesta koutkem a celkem dobře odjištěná. Stejně si ale přidává jako další postupové jištění svoje frendy. Na závěr cesty jsou chyty docela daleko, ale za drobného deště to zvládl, protože jsou schované pod převisem. Byl to od něho za současných podmínek excelentní výkon. Ostatní dolézají svoje cesty a balíme. Na tu bídu nám ten víkend přece jen vyšel a nováčci si to užili. Tak snad to příště bude za většího tepla a bez deště.

Bóža

Hynek dolézá cestu Sokol.

Hynek v klíčovém úseku cesty Sokol.

Na vrcholu

Slaňování z vrcholu hřebene.