Po ledu a sněhu ani památka a v úkolech mi pořád visí „napsat článek o posledním lezení v Maltatálu“ a zrovna jsem na hodně nudné přednášce. Tak spojím příjemné s užitečným a alespoň v myšlenkách se vrátím do nádherného rakouského údolí Maltatál, kde jsem s Lokálkou mohl strávit prodloužený víkend 24.-26.2. 2012 na ledech s mottem: „Za minutu dvanáct“ .
Radost z pohledu na pěkně natečené ledopády oproti lednu nám v pátek ráno kazil pohled na teploměr s +3°C a fakt, že jsme se při cestě k ledopádům bořili v tajícím sněhu. Byl docela zážitek se dostat s autem k tunelu. Rozhodli jsme se jít na rozlezení na ledopád Mittlere Maralmfälle - vzdálenější. Ten pěkně držel a jen bylo hodně mokro. Během lezení jsme pokukovali po odvážné skupině Poláků, která šla na Hinterer Maralmfälle. Což nás lákalo taky, ale vysoká teplota nás přece jen odradila. Tak jsme odpoledne už raději šli do předního ledopádu těsně před tunelem, což připomínalo lezení ve sprše, jak moc tekla voda, ale led byl pevný a silný .
Když jsme se vraceli na chatu v pozdním odpoledni, tak jsem pokukovali, co dáme zítra, protože byly ledy pěkně natečené. V sobotu ráno nám bylo jasné, že optimismus včerejška musíme dostat do reality a musíme jen do severních stěn. Los padl na Wintasun. V podstatě jsme tam byli sami, protože skupina rakouských lezců to vzdala. Ve vrcholové pasáži dost tekla voda a oni měli jen promokavé vybavení. Vůbec jsme jim nezáviděli, když jsme viděli, jak se zimou klepali. Byli jsme na tom podstatně lépe. Nebyli jsme tak promočení a měli elán, tak jsme dali ještě na rybu Columba.
V neděli volba padla na Aluhol. Nástup začal dobře tím, že mi Boža našel ztraceného Guida. První délka byla trochu mixová, když v některých místech byl hodně slabý led, tak jsme to vzali přes kameny. Nicméně třetí délka nás překvapila, když nám začala mrznout lana a led začal být o poznání křehčí. Tak jsme si i za sucha tuto a čtvrtou délku opravdu užili.
Návrat domů byl se smíšenými pocity, člověk lezecký by tam ještě zůstal, ale na druhou stranu ledy tály a padaly, tak bylo rozumné ustoupit a těšit se na další sezonu a říkat si, že jsme si to ještě „minutu před dvanáctou“ mohli užít.
Marek