Po nekolika mesicich priprav (cti nekolik hodin pred odjezdem) jsme 16.02. sedeli v busu do Mnichova odkud odlitalo nasel letadlo do Quita, hlavniho mesta Ekvadoru. Pred nami jsou 3 tydny naplanovane do posledni chvile samym dobrodruzstvim ve trech zemich jizni Ameriky. Jako obvykle se snazime, aby to bylo pestre a tak nas cekaji hory, dzungle i pamatky.

 Po 13hod letu z Madridu jsme pristali v Quitu a taxikem (nez se clovek rozkouka co a jak, pak uz jsme jezdili MHD) jsme se nechali odvezt do centra a podle pruvodce nasli hotel. Trochu bojujeme s komunikaci, i kdyz nekdo umi trochu anglicky, tak je problem se domluvit, lepsi je vzit slovnik a zkouset spanelsky. Druhy den jsme se presunuli do centra, zhledli par pamatek (pekne, docela historicke centrum, ale zase nic uchvatneho) a omrkli oslavy zvoleni a uvedeni novyho presidenta a pak jeli trolejbusem az na jih mesta na autobusovej terminal. Ty se tu evidentne vsude buduji a spravuji ve velkym, protoze je to hlavni zpusob dopravy. Busem 4hodiny za 4$ do Riobamby. Plati se tu vsechno v USD, i mistnaci a lokalni mena se pouziva jen pro castky mensi jak jeden dolar, takze nemusime nic menit a prepocitavat. Cestou jsme jeli pres mista kolem 4000, jinak Quito i Riobamba kam smerujeme jsou cca 3000. Tim jsme prosli prvni aklimatizaci. V Riobambe opet nejdriv hotel (slusnej a levnej za 7$, jinak tak 10-12$) a pak zkusit nejakou cache a jako obvykle mistni jidlo, tj. neco kam chodi mistni - to vzdy znamena dobre jidlo za slusne ceny. Prvni pokusy celkem nuda, jidlo +- jako u nas. Jen treba snidane tu znamena kopec ryze a flakota masa - to se da :-)

Dalsi den jsme se rano vypravili obhlidnout moznosti vystupu na Chimborazo a aklimatizace. Dost tady jsou rezervace kde se smi jen s guidem, tak jsme museli ozelet sopecny horsky jezera - trek na 3 dny- a vydali se na vylet na uboci Chimboraza kde muzeme sami. Busem do osady Casa Condor kde pozdeji spime nechat bagly a vyrazime na 6,5hod vyslap nalehko z 3950m nakonec az do 4730m. Celou dobu se honi mraky, obcas prsi, obcas sviti slunko ale na to uz jsme zvykli. Vrchol hory jsme zatim nevideli vubec. Vecer sebehneme k ubytovani - nova a celkem pekna chatka pro turisty. Rano se v klidu sbalime a jdeme na bus. Nevime presne kdy jede, ale melo by to byt zhruba co hodinu. Po necele hodce konecne prijizdi, ale ridic na nas mava, ze nas nenabere. Nechapeme proc, ale dal zkousime i stopovat a zastavuje nam co uz zname z asie - rikaji tomu sdilene taxi, proste kdyz nekdo nekam jede a ma vetsi auto, vetsinou dodavku, tak po ceste nabira lidi a vyhodi je kde si reknou. Na rozdil od taxiku to stoji pakatel, za asi 30km horama davame 1$ za osobu. Cestuji s nama na korbe nejaci kluci, jedna dost stara babicka a kus cesty i dve male holky.

Zbytek dne relax a zitra vyrazime na stejnou trasu jen jeste asi 6km dal, snad nam bus zastavi primo u odbocky k chatam (cca 4500m), pak uz pesky az k chate do 5000m kde planujeme prespat a dalsi den si dat dalsi aklimatizacni prochazku tak do 5300 kde by mel zacinat ledovec. O pulnoci se pak vstava na vystup kde je clovek se svitanim a na obed snad zpatky v chate a vecer v Riobambe. Tak autobus nas bez problemu vyklopil u vstupu do parku a kdyz jsme strazcum dali papir, co nam nachystala agentura, tak nas bez reci pustili dal. Vchod je resen jako navstevnicke centrum, vetsi cast se ale jeste stavi. Krajina kolem (s nezbytnymi mraky a destikem) mi svou rozlehlosti nejvic pripomina Laponsko, akorat bez snehu. V nizsich polohach (tak do 4000m) je spousta zelene, vetsinou travy a sem tam kolac neceho jako nase borovice. Jinak jsem tu snad znamou kytku nevidel. Z duvodu aklimatizace se vydavame po prasne ceste pesky k prvni chate asi 8km. Cestou opet stada vikuni, ale minule to pusobilo vic jako v divocine. Na parkovisti pred spodni chatou kde dnes budeme spat nalezame konecne nasi prvni ekvadorskou kes (4860mnm :-) a tim se posouva vyskovy rekord z MtBlanku. Na chate je opet spravce rezervace, lehce umi anglicky tak ziskavame uzitecne rady. Krome vikuni jsme pobliz chaty videli i kolibriky, to bylo prekvapko. Druhy den dost prsi, tak jen prochazka k vyssi chate a pokec s ostatnima co se chystaji nahoru. Jsou tu skupinky americanu, kanadanu a australanu, z evropy jen my. Odpoledne dorazi nas guide, umi slusne anglicky, tak nez pomine slejvak, tak se bavime o horach, guide byl v lezecke reprezentaci ekvadoru, tak vyklada, kde vsude v ekvadoru a peru byli. Vsichni mistnaci maji srandu kdyz se ptaji, jake mame vysoke hory u nas :-) Pozdeji odpoledne se s pruvodcem prece jen presuneme na horni chatu. Nejdriv zjistuju, ze jsem bud doma nebo po ceste nechal teplou mikinu, nakonec pujcuju od jednoho amika. Pozdeji prijde vetsi rozcarovani, kdyz se ukaze, ze mi nekdo nekde driv  navstivil batoh a libila se mu moje nova celovka :-( Nakonec je polojasno a uplnek, tak to jde i bez ni.

V 22:00 vstavame a za pul hodky vyrazime na kopec. Asi pul hodiny po nas se objevi jeste dve dalsi celovky, ale cca v 5600 to otaci. Na stejnem miste se i nas pruvodce tvari, ze dal to nejde, ale my jsme ho razne odbyli, ze zkusime jeste aspon 100-200m, pak uz nic znovu nezkousi, jen posledni tretinu je videt, ze je nejakej unavenej, tak proslapavam ja. Celou cestu jdeme v klidu hodne pomalu, tak se clovek ani nezadycha. Aklimatizaci jsme zvladli slusne, ja jsem uplne v pohode, Viktor mel trochu problemy, ale nakonec slape az nahoru. Vitr tady fouka vsude, ale jak stoupame tak je videt, ze hora je o mnoho vyssi nez okolni teren a tak je narazovej vichr
sily vichrice, neni az tak ledovej ale pri dane vysce a prolitavajicich mracich je kosa jak v rusku a clovek je za chvili pokrytej vrstvou ledu od hlavy az k pate. Nakonec dojdeme na prvni vrchol ktery ma 6228 a vzhledem k vichru usetrime dalsi dve hodiny a misto druheho vrcholu, ktery ma o cca 80m vic radsi otacime a sestupujeme dolu. V 9:20 dorazime zpatky na chatu, po prebaleni veci sestup na spodni chatu a spolu s oruvodcem jedeme autem zpatky do Riobamby.

Jak hluboko jsme klesli! Z Chimboraza jsme se busem presunuli do nizin - z 6200 o 6000m niz. Nejdrive do Tena, tady jako vecerni program jedeme kus za mesto kde je jedna z pristupnych jeskyni. Tece ji ricka, tak se behem prohlidky clovek brodi, proliza vodopady a plave. Bylo to super. Akorat jsme pak byli durch mokri, tak byl problem s busem zpatky :-) Dalsi den z Teny pokus dostat se k Rio Negro, ale z Puerto Misuhualli pry uz nekolik let zadne lode nejezdi. Zrejme od te doby, co byla vybudovana lepsi silnice. Po kratke pauze a chlazene zelatine (misto zmrzliny, hodne oblibene) sedame do stejneho busu co jsme prijeli - ridic z nas ma srandu :-) A dve hodiny vareni ve vlastni stave zase zpatky do Tena. Sezeneme bus misto lodi a ceka mas opet delsi prejezd do El Coca. Tady mame referenci na guida, domluva je, ze se ubytujeme v hotelu a on druhy den dorazi. Na mape ani v pruvodci hotel neni, tak zkousime taxi - snazi se, ale nakonec z nej  vyleze, ze o nem nikdy neslysel.  Nechavame se vyklopit a podle pruvodce nakonec najdeme pouzitelny a levny jiny. Pak jeste z mistnich telef. hovoren volame guidovi, ale smula. Tak aspon vecere v jedne z mistnich jidelen na ulici pod sirym nebem a spat.  Dneska jsme se dovolali a tak se dohadujeme o programu. Jsou dost drazi, tak hledame nejaky kompromis, ktery by nas uspokojil. Snad uz zitra tedy vyrazime lodi po rece a pak trek do jungle.

I kdyz to nejdriv vypadalo mizerne, nakonec, pote co si nas nekolik lidi predavalo jako horky brambor, jsme nasli cloveka, s kterym jsme se dohodli, ze nas minimalne vezme lodi do mestecka na rece Napa na hranicich s Peru a pripadne se cestou domluvime, ze udela i nejaky program. Rano jsme se tedy sbalili v hotelu a presunuli se do pristavu na rece a nasledne nasedli na velkou kanoi s motorem a spolu s dalsimi turisty i mistnaky vypluli po proudu Rio Napo. Cela cesta je cca 300km, reka je vetsinou siroka tak 400m a po obou stranach je dzungle, obcas prerusovana shlukem strech z plechu nebo palmovych listu kde bydli skupinka mistnich. Na obed  zastavujeme v jedine vetsi dedine Panacocha (coz znamena jezero pirani). Nejdriv to vypada na par drevenych baraku, v jednom z nich nam nachystaji obed, kdyz se pak ale jdeme projit, zacneme potkavat skupinky delniku a po chvili dojdeme na misto, kde se cile stavi. Podle planu zde nekdo hodla vybudovat kompletne novou dedinu se vsim vsudy, tezko rict jestli pro mistni nebo pro turisty. Po obede je pred nama dalsich 150km coz jsou zhruba 4hod jizdy kanoe. Uz dopoledne se honil dest, ted prsi mnohem vic. Jednu chvili je to takovy slejvak, ze neni videt na 10m. Kanoe musi zastavit, aby jsme nevrazili do nejakeho stromu nebo naplaveneho pisecneho ostrova, kterymi je tu reka poseta. Kdyz prsi, tak neni zadne horko, zvlast kdyz jedeme. Chvili je clovek skoro durch mokrej, pak zase prestane a slunce celkem rychle vse ususi. Na vecer dorazime do osady Alta Florencia, kde je jedno z ubytovani pro turisty. Par minut odsud uz je hranicni mestecko Nuevo Rocafuerte. Rozhodujeme se zustat s pruvodcem a domlouvame zhruba program a celkovou cenu za balik 3dnu programu a cesty tam i zpet kanoi. Pred veceri se jeste jdeme na pul hodky projit stezkou do dzungle. Ostatni fasuji gumaky, ja mam smulu - v Ekvadoru se pry vsechny boty delaji jen do velikosti 44. Tak jdu jako jedinej v sandalech, ale krome trochy bahna obcas to neni zasadni problem. Po chvili se zacne stmivat a uz neni videt pod nohy a tak otacime. Tma tu diky blizkosti rovniku pada obecne hodne rychle, v dzungli behem 15min skoro tma. Na vecer nam na drevene podlaze jedne chyse postavi stany proti komarum a jine haveti a jdeme za orchestru z dzungle spat.

Druhy den vyrazime lodi na prvni skutecnou navstevu narodniho parku Yasuni. Zacina sice primo rekou Napa ale prece jen na jejim brehu neni ta prava dzungle, je tu jeste moc civilizace. Vlastni kanoi jedeme nejdriv do Rocafuerte pro nejake jidlo a hlavne vodu a pak uz mirime po proudu k hranicim. Nejprve pristavame na chvili u pohranicni kontroly a pak uz kousek za ni uhybame na Rio Yasuni, ktera nas dovede az do soustavy jezer a lagun. To uz vypada uplne jinak a konecne se citime v srdci Amazonie. Cestou vidime hlavne hromady ptaku, kterymi je rezervace vyhlasena - volavky, papousky, tukany, sem tam kolibrik a pak ruzne co nam nic nerikaji. Mame stesti a tak se nam s koristi v paratech ukazuje i orlovec ricni. Dalsi co nas zaujme jsou pestrobarevni motyli, hlavne velci blankytne modri jsou jak letajici drahokamy. Na jednom miste zastavujeme a jdeme se podivat kousek do pralesa na obrovsky strom se zajimavymi koreny, jako desky co ho podpiraji. Cestou jsme nasli jeste bahniste tapiru a nekolik termitich hnizd, ktera si tady buduji na kmenech stromu. Pri ceste zpatky jsme vyrusili asi 15cm velkou cikadu, tak uz vime, kdo dela v noci nejvetsi randal. Nasledovalo nekolik pokusu najit misto, kde se vyskytuji pirane. Vzdy na kraji laguny v korenech stromu. Nakonec jedno vypada dobre, tak nakrajet kus masa co mame s sebou, nasadit na hacek a udice do vody. Prvni malou vytahuje Viko, pak se presouvame kousek jinam a tam se nam dari i celkem velke kusy, ty nechavame v lodi, prcky zpatky do reky. Pry nam je udelaji k veceri :-) Zacina prset a tak balime, ryb je dost a cestou zpatky mame dalsi pravy amazonsky slejvak. Jak rychle prisel, tak je rychle pryc a predtim, nez se vratime do Rio Napo jedeme jeste pres misto kde pry byvaji ricni delfini. Ty lze najit jen na hranicich Laosu a Kambodze a pak tady v Amazonii na par mistech. Nakonec zahlidneme par ploutvi ale aspon neco. Zpatky pres hranicni kontrolu do campu, kde nam jeste ukazi jak se vyrabi mistni kvaseny napoj z juky a pak nam jeste sestry naseho pruvodce ukazi nejake jejich tradicni tance. Pred veceri jeste chvili relax v zavesenych sitich za zvuku deste bubnujiciho vsude kolem. Na veceri jsou ulovene pyrane, pochoutka.

Dalsi den jdeme na vylet do dzungle. Cesta je to asi na 3hodky a behem ni nam pruvodce ukazuje ruzne zajimavosti a k cemu se ktery strom ci rostlina pouziva. Nakonec dojdeme do centra jeho vlastni komunity, tak nas tam jeste provede a pak kanoi bez motoru jen s padly po proudu reky driftujeme zpatky do campu. Po obede vezmeme motorovou lod a jedeme kousek na pisecnou plaz. Tady je hlavni naplni koupacka (v kakau) ale taky zkousime chytat ryby pomoci hazeci site. Nakonec se prizene slejvak, tak to po chvili balime a jedeme do campu. Posledni den programu jdeme navstivit komunitu Santa Tereza. Ta pry ma asi 100 clenu a funguje uz asi 35let nezavisle na okolnim svete, aspon, co se asi tyka jidla. Na nekolika zastavkach nam ukazuji, co vsechno vyuzivaji z pralesa pro lecitelstvi, na jidlo nebo na stavbu chysi. Pak je moc zajimava zastavka o pastech na drobnou zver a ptaky a uplne posledni je ukazka foukacky na lov zvirat. Kdyz si to taky sami uspesne vyzkousime, tak jdeme do velke chyse, kde nam jeste ukazi jak se u nich tradicne vari a vyrabi sitky a kosiky na veci. Pak jeste pripravi asi 20m pred nas pomeranc a mame ho trefit foukackou. Kdyz zjistime jak na to a ze trochu zanasi, tak asi na potreti mame oba uspech a uznani. Odoledne je program na nas a tak balime jeste jednou udice a jedeme kanoi do NP Yasani. Tim, ze je porad asi o 2m vice vody, tak se dostavame mnohem dal nez minule. Zkousime i rybarit ale pri velke vode marne. Pak nas zase vyzene slejvak ale kdyz pri ceste zpatky ustane, tak jeste nekolikrat vidime ricni delfiny. Na ceste do campu nam guide jeste domluvi na zitrek vyzvednuti lodi co jede do Coca a pak uz jen zaverecny relax za zvuku dzungle.

Rano jsme vstavali brzo uz v 5hod a 5:30 jsme nasedli na lod, co obstarava pravidelnou dopravu po rece. Za 15$ nas cekalo zase 300km a nejakych 12 hodin nez jsme se dostali zpatky do Coca. Tady musime na autobusovy terminal a sehnat autobus smerem na Quito, ktery nas ale bude ochoten vyhodit o neco driv v Tubako, odkud je to asi 20min mestskou linkou na letiste. Dalsi ukol je sehnat nejdriv letenky do Limy a tam pak dal pokud mozno do Cuzca. Po predchozich neuspesnych pokusech sedime v centru Quita a mame par minut, nez otevrou agenturu vyrizujici letenky. Uz jsme byli na letisti ale tam nam nabidli letenky za 800$ na osobu, coz nas tak maximalne pobavilo. Takze taxikem zpatky do centra a ted hledame jeste na netu. Zatim jsme objevili za 288$, coz je vyrazne lepsi, tak uvidime. Nakonec mame stesti v jedne agenture, za cca 320$ to mame az do Cuzca, to uz je fajn. Odpoledne jeste vyrazime na jednu blizkou cache. Bylo to moc zajimave misto, nejdriv jsme sli pres bankovni ctvrt, same prosklene vyskace. Je videt, ze tu je hromafa penez. Dostavame se k cili nasi vychazky a nachazime krabku v takove zajimave ctvrti v brutalnim svahu. Napul historicka, napul jako by tam zili umelci, mela super atmosferu a kouzlo. V centru kostel s frantiskanskym klasterem, ale dovnitr se nedalo, i tak bezva prochazka, po stovkach schodu zase nahoru o takovych 200-250 vyskovych metru. Pak prijemna vecere na zahradce a brzo spat, rano vstavame 4:40.

Po unavnem preletu do Limy a z Limy do Cuzca vyrizujeme minibus, ktery nas ma odvezt do dediny Ollantaytambo. Sem dojizdime pozdeji odpoledne a mame dost casu nez pojede posledni vecerni vlak aby nas vzal az do machu Picchu pueblo, dediny primo od Machu Picchu. Prohlidneme si dedinu, dame jidlo a pak na trznici nakoupime vodu a nejake zasoby na zitrek, prohlidka mesta bude na cely den. Nakonec do puebla dojizdime nekdy 23:15 a mame trochu strach co s ubytovanim. Hned u nadrazi jsou ale nahaneci a tak vyjimecne pouzivame jejich sluzeb a za chvili uz mame spani. Rano budicek v 5 a 5:30 uz si to slapu z dediny 2000mnm po milionech schodu nahoru. Vlastni mesto je +-2450mnm, udelame si kratky vylet na  vyhlidku asi 1km od mesta do 2700 a pak jeste na kopec primo nad mestem do 3050. Po uchvatnych rozhledech (rano prselo, ale pak se to nastesti roztrhalo) sejdeme dolu a projdeme si vlastni mesto, i kdyz celkove pohledy z dalky a pripadne z vrchu jsou asi nejpusobivejsi. Odpoledne slusne zmozeni zase hromada schodu, tentokrat dolu a v pueblu jeste lehce oblidnout, odlovit dve mistni cache (kupodivu uspesne, jinak na MP vetsina vybrakovane) a ted cekame na jidlo. Jako mistni specialitu jsme si objednali Alpaku. Alpaka moc zajimave a dobre maso, neco jako kralik. Po jidle uz presun na nadrazi a vlakem se melo jet az do Cuzca. Kvuli nejakym opravam jsme vsak od pulky museli presednout na bus. Do Cuzca jsme dorazili nekdy po 21hod a jeste jsme zkusili dojet na autobusovej terminal. Meli jsme stesti a chytili jsme nocni spaci bus do Cocapabany. Nad ranem nas rozespale vyhodil a pak jsme zjistili, ze jsme v Puna, nakonec se to ale vysvetlilo a kolem obeda jsme dalsim spojem dorazili do Cocapabany. Male mestecko na brehu jezera Titicaca. Kdyz jsem se pak dival, tak jezero je asi 180x70km s nadmorskou vyskou tesne pod 4000m. Sehnali jsme si misto na lod na Slunecni ostrov, kde byl podle povesti bohy zrozen prvni Inka. Jezero je nadherne a odpoledne jsme zvladli jeste jednu ctyrtisicovku do sbirky, coz tady byla prochazka na 2hodky s prevysenim cca 100m :-) Z vrsku byl nadherny vyhled a taky nase prvni Bolivijska cache. Se zapadem slunce jsme sesli zpatky do osady kde jsme meli nocleh. Rano pak jeste pokochat vychodem slunce nad jezerem a zasnezenyma horama v dalce a pak uz lodi zase zpatky. V Cocapabane jsme cekali na bus, kdyz nam asi 5min pred odjezdem rekli, ze nepojede, protoze je "road block". Nejdriv jsme mysleli, ze je nekde znicena cesta, pak se to ukazalo zajimavejsi.  Podarilo se nam vratit listky a pak si domluvit transport k danemu problematickemu mistu minibusem. Po par kilometrech nas vyklopil, nabral nejake lidi, co tam cekali a odjel zpatky. Vydali jsme se tedy pesky obhlidnout co je za problem. Pres cestu byly nekolikrat naskladane rady kamenu, ale jinak nic divneho. Po nejake dobe jsme uvideli skupinky lidi kolem cesty. Kdyz jsme dosli bliz, vypadalo to jako nejaka party nebo piknik. Bez problemu jsme prosli pres a po nekolika dalsich kilometrech chytli bus, co tam zrejme nekdo zavolal. Po asi 5km jsme dojeli do dediny a ze pry mame vystoupit. Pak se ukazalo, ze bus jede privozem pres jezero a my taky, jen normalni lodkou. Nevim cim to bylo, ale byly vlny jak na mori, v lodcce jak na houpacce. Na druhe strane jsme videli skupinky vojaku a policajtu. S jednim jsme se pak dali do reci a ze pry jsou tam z La Pazu kvuli tomu zatarasu na ceste. Ze cekaji co bude, ale nejak se nepohodlo nekolik sousednich vesnic a tak je jdou pohlidat. V La Pazu jsme jen nasli hotel, dali si veceri a zitra brzo rano uz na letiste a pres Maiami a Madrid do Vidne.