Vzhledem k tomu, že se mi loňský rok nepodařilo vymyslet žádného parťáka na víkendovou neděli a Vavřinecký potok jsem neabsolvoval, těšil jsem se na ten letošní. Jenže ouha, nejsou lidi!!! Jako kdyby nikdo z našeho horolezeckého oddílu ani nikdo jiný z mých kamarádů trochu divočejší vodu nejezdil….

Poslouchám jen samé výmluvy typu: babička má narozeniny, mám moc práce, trhám ovoce, musím zavařovat, manželka nechce jet, protože už je zima atd. atd. A protože předpověď počasí byla velmi nadějná, domluvil jsem se s Andrejem Lúčem dokonce i na chybějících háčcích. Společnost nám mají dělat dva kocórci z Prahy. Tak jak Pražáky nemusím, tak tyto jsou jiný kafe. S jednou se znám dokonce už takových dobrých víc jak 10 let a je to pravá divoška! Jde do všeho, i když teď už má rodinu a 3 malé děti. No prostě, nepokazí žádnou srandu a je akční… Tentokrát hlídají babičky a manžel…

V neděli, po mém dlouhém sobotním společenském posezení brzy ráno vyrážíme. Je totální plech, který se ale za Brnem mění v mlhu. No kudla, toto snad ne!?! Předpokládali jsme, že může být všelijak, takže jsme vyzbrojeni i neopreny s botičkami. Po příjezdu a zaparkování u Vavřineckého rybníku nastartuji nový malý kompresorek, který má ušetřit moje záda od namáhavého pumpování a chystáme se na vodu. Holky jsou taky někde poblíž, akorát nevíme kde. No podstatné je to, že někde poblíž… Nakonec jsme se našli. Snášíme připravené lodě, rozdělujeme si háčky a vyrážíme. Voda z rybníku Vavřince je kalná a je jí dost. Vysvětluji háčkovi záludnosti vodácké techniky a možné způsoby jeho činnosti. Zdá se, že má pohybové a technické vlohy! Místy mám pocit, že nemusím ani kormidlovat – je šikovná a rychle se učí! Škoda, že není z Brna, už by skončila u nás v oddíle… Okolo poledne vyleze sluníčko z oparu a je totální ažůro. Úžasně nás paprsky zahřívají, i když už je začátek října. Sem tam děláme nějakou zastávku na občerstvení a taky kochačku na problémové úseky. Koryto je po červnových záplavách změněné a některá místa nejsou tak divoká jako před dvěma roky. Zvládáme to bez problémů až k Toušické kaskádě. Taky vylézáme z lodě a jdeme se podívat na tu pravou divočinu. Kajakáři jsou celkem v pohodě, ale na gumácích je to skoro o život. No popisování je celkem zbytečné, raději se podívejte na videa.

No co říci závěrem, přežili jsme i když kaskádu jsme raději letos vynechali! No a už nyní se těšíme se svými háčky na jarní splutí Divoké Orlice.

Bóža