V jednom februárovom pondelku večer sa stretávame ako účastníci kurzu v rakúskom meste Längenfeld. Po krátkom zoznámení sa chystáme čo najskôr spať, to abysme nabrali sily.
V neděli 10. prosince se uskutečnily na umělé stěně v tělocvičně místní základní školy v Mokré u Brna pod záštitou místního horolezeckého oddílu Mole dětské závody v lezení na obtížnost a v boulderingu. Mladí lezci z našeho oddílu zde byli již několikrát a získali vždy umístění na čelních pozicích. Filip Ženatík zde předvedl opět svůj klasický excelentní výkon a všechny kvalifikační cesty zvládl bez jakéhokoliv zaváhání a postoupil do finále. Jeho mladší bratr Adámek byl nejmladším účastníkem celého závodu a z důvodu malého počtu nejmladších dětí byl zařazen do starší kategorie, kde se svojí výškou nemohl konkurovat starším a vyšším lezcům. I přesto předvedl krásný výkon a udivoval přítomné závodníky i diváky svojí zarputilostí a snahou dosáhnout co nejlepšího výkonu. Ve finále Filip jako jediný topoval jak cestu na obtížnost tak i oba bouldry, což mu vyneslo celkově 1. místo v kategorii. No bylo to příjemné zpestření předvánočního období a už se těšíme na další závody.
Závěrečný blok kurzu RCI – Vysoké Tatry Pro poslední blok kurzu Instruktora skalního lezení byla metodickou komisí a ČHS vybrána lokalita okolo Skalnaté chaty koncem srpna. Sraz na chatě jsme měli již ve čtvrtek 24.8. na dvanáctou. Auta jsme zaparkovali v Tatranské Lomnici. Někdo se vydal po svých, někteří využili pro cestu nahoru lanovku.
V letošním roce je situace s Tatrami hodně komplikovaná. Horoškola se rozjížděla kvůli nefungující kotelně v tělocvičně až na jaře a i s tím byl problém, neboť se ještě navíc vzdula podlaha. Několik instruktorů si dodělává další vyšší vzdělání a taky počasí je letos hodně divoké. Nakonec nás jede do Tater na Brnčálku sedmnáct a to včetně čtyř dětí.
Je poslední den v březnu. Sedím v letadle a začínám si uvědomovat, že se začíná plnit jeden z dalších snů, dotknout se nejvyššího pohoří světa. Ano, letíme směrem Kathmandu, do hlavního města země tísíce bohů, kde strávíme tři týdny. Je nás pět. Celkem rychlá akce, málo času na rozmyšlenou. Touha zvítězila nad ostatním "spotřebním" světem – „Peníze budou, my nebudeme“. Tak jedem.