Už podruhé jsem slíbil mému dlouholetému kamarádovi Petrovi, že za ním přijedu do Švýcarska a něco spolu zajímavého podnikneme. Žádné velké divočiny to ale nebudou, něco prostě lezecky pohodového a velkolepého. Nakonec jsme se shodli na schované a možná i trochu zapomenuté čtyřtisícovce Dent Blanche (v překladu „Bílý zub“) ve švýcarských Walliských Alpách. Vypadá impozantně a za údolím Val d´Herens vyčnívá do okolí tak jako majestátný Matterhorn nad Zermattem. Navíc je obklopena čtyřmi rozsáhlými ledovci a přístup k ní je údolím dost časově dlouhý.
Na letošní letní soustředění do Vysokých Tater na Brnčálovu chatu se přihlásilo tolik zájemců z horoškoly a oddílu, že bylo nutné ještě nějaké místo na jaře přiobjednat. Bohužel zbyly jen molitanové matrace ve velkém kumbálu. Všichni zde ubytovaní to však vzali s velkým nadhledem a humorem. Stejně tam moc času nikdo netrávil, vždyť ty večerní porady byly hodně dlouhé a do postelí se chodilo i kvůli báru dost pozdě… Někdo dokonce přišel párkrát až za ranního kuropění…
Máme v oddíle další tři instruktory skalního lezení!
Každoročně pořádá metodická komise ČHS pro oddíly, které školí nové adepty v horoškolách, výcvik nových instruktorů. Z našeho oddílu se letos do kurzu instruktora skalního lezení RCI přihlásili Ondřej Rohan, Petr Hanák a já. Nejdříve jsme si museli dodělat kurz sportovního lezení SCI (někteří z nás měli splněné určité bloky kurzu SCI z minulého roku) a pak mohli pokračovat na kurz RCI. ČHS se rozhodla zvýšit kvalitu svých instruktorů a tak od letošního roku učí podle nových standardů.
Na konci května se 7-mi členná parta dobrodruhů rozhodla zdolat nejvyšší vrchol kontinentálního Španělska Mulhacén (3482 m n. m.) a projít pohoří Sierra Nevady.
Pohoří Sierra Nevada se nachází v nádherné Andalusii v provincii Granada na jihu Španělska. Část území je od roku 1999 vyhlášena jako národní park. Naše nadšení a očekávání tamější přírody a hor bylo tedy veliké.