První neděli v září pořádá sportovní organizace Blok centrum Ostrava – Vítkovice v areálu Tendonblok lezeckém centru dětské a mládežnické závody v lezení na obtížnost a v boulderingu. Závody jsou součástí poháru s názvem Moravskoslezský Gekon. Po prázdninách je to první příležitost jak opravdu zjistit, kolik toho děti za více jak dva měsíce potrénovali. Někdo něco, někdo nic, podle toho, jaká byla možnost a hlavně ochota rodičů na trénování dohlédnout. No a taky chceme využít příležitost vyrazit s dětmi získávat zkušenosti ze závodů.
V letošním roce, v době světové koronavirové krize, je situace s letními Tatrami totálně na zbláznění. Nevíme co bude, nevíme, jestli do vůbec Tater pojedeme, nevíme, jestli Slovensko otevře horské chaty, situace je celkově hodně nepřehledná. Konečně 19. června mohu rozeslat členům oddílu a nováčkům zprávu, že se Tatry uskuteční. Z několika desítek přihlášených jich hodně váhá. Nechci nikomu šahat do svědomí, ale někteří mi hodně zkomplikovali situaci svým zvláštním rozhodnutím se nezúčastnit... No nakonec ve velkém počtu v neděli 16.8. do Tater odjíždíme.
Své dva syny, Filipa a Michala, jsem potahal po několika velkých kopcích v Evropě i v Asii. Byli jsme spolu např. na Mont Blanku, Monte Rose, Gerlachu a kavkazském Elbrusu, ale na nejvyšší vrchol Rakouska – Grossglockner jsme spolu ještě nevystoupili. Takže je na čase to napravit!
Díky programu Erasmus+ jsem měl možnost strávit nějaký čas ve Slovinsku a rád bych se se všemi členy oddílu podělil o své zkušenosti. Slovinsko jsem si neskutečně oblíbil. Jak kvůli přátelským lidem, krásné krajině a úžasným horám.
Koronavirová doba nás omezila při výcviku horoškoly na umělé stěně a tak se velice těšíme na prodloužený květnový víkend se svátečním pátkem na cvičných skalách na Rabštejně v Jeseníkách. Při příchodu k horské chatě stejnojmenného názvu jsme překvapeni loukou plnou stanů. Tolik jsme jich tady nikdy neviděli a to sem jezdíme už dlouhých několik desítek let... Lidi mají prostě potřebu se v období určitých omezení vyvětrat a užít si pobyt v přírodě. Dáváme u chaty malé osvěžení a jdeme rovnou na náměstíčko uprostřed skal, kde jsou v okolí ideální cesty pro nováčky. Vybírám jim ty nejhezčí, zajímavé a dobře zajistitelné umělými pomůckami. Mám tady navíc malého Fildíka, kterému jsem nabídl další možnost vyzkoušet si lezení na skalách. Rodiče mají kousek odtud příbuzné na chatě, takže sem rádi přijeli. Počasí nám taky přeje, takže si to celý den parádně užíváme. Ještě za světla stavíme stany a na ohni opékáme klobásky a špekáčky. Spát jdeme hodně pozdě. V sobotu zamíříme do oblasti masivu u „Panny“. Jsou zde členité a relativně dlouhé cesty s velkou možností zakládání umělých pomůcek. Je to přesně to, co nováčci pro závěrečný pobyt ve Vysokých Tatrách potřebují. Odpoledne to pak vezmeme přes skalní útvar „Květina“ k „Rigu“. Vytahuji jednu z nejkrásnějších cest na Rabštejně s názvem „Hrana Riga“, dobírám jednoho nováčka a taky Fildu. Je velice šikovný, když někam nedosáhne, tak udělá pár mezikroků a problém je vyřešen. Mám z něho velkou radost jak vše zvládá a vůbec neremcá. Večer opět opékáme a probíráme dnešní den. No parádně jsme si to užili. V neděli jde dopoledne ještě něco zkusit David Gritz s nováčkem Martinem Sovadinou. Okolo poledne balíme a frčíme do svých domovů.