Na neděli 5. prosince připravili organizátoři pod vedením Silvy Rajfové z Horolezeckého oddílu Sokol Brno 1 dětské závody v lezení na obtížnost pod názvem „Perníková chaloupka“. Termín byl stanoven jako každý rok do období okolo svátku Mikuláše. Z toho důvodu jako předlezci jednotlivých cest pro stanovené kategorie byli čerti, anděl a dokonce i samotný našňořený Mikuláš s čepicí a dlouhým bílým plnovousem.
Na podzimní sobotu 17. října připravili členové Horolezeckého klubu Atlas Opava v tělocvičně místní Masarykovy střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy dětské závody v lezení na obtížnost. Jsou součástí seriálu lezeckých závodů s názvem „Moravskoslezký Gekon“ a už jsme se jich s našimi dětmi v předešlých letech jednou úspěšně zúčastnili. Proto neváháme a na závody se s našimi mladými chlapci přihlašujeme. Jsou to první závody, které jsme si po letních prázdninách naplánovali a velice se na ně těšíme. Měly by prověřit, jak na tom po několikaměsíčním tréninku děti jsou a jestli se zlepšují jak po technické tak i po fyzické stránce. Do posledního dne však nevíme, jestli se akce uskuteční, neboť kovidová situace si dělá co chce a my nevíme, jaká opatření se v republice přijmou.
Na Brnčálově chatě ve Vysokých Tatrách máme objednáno jako každý rok 30 míst pro letní soustředění nováčků a členů oddílu. Jestli tam nakonec pojedeme ale nikdo na začátku roku neví. Covid dělá ve světě i v Evropě pořád paseku a okolní státy přijímají stále nějaká opatření, která nikdo několik měsíců dopředu netuší a ani je neumí předvídat. My ale chceme do Tater jet jak s horoškolou, tak i s oddílem. Pár týdnů před odjezdem se dozvídáme, že na slovenských hranicích budou kontroly a budou vyžadovat doklad o očkování nebo o negativním testu. Všichni si to naštěstí zařídili včas a neměli bychom mít tedy problém. Nakonec na hranicích ani za nimi v nejbližších vesnicích nikdo nebyl…
Vzhledem k tomu, že se nám letos letní soustředění v Tatrách na Brnčálce o týden posunulo, vyplnili jsme týden před Tatrami výjezdem do Itálie. Hlavním cílem pro nás byl vrchol Gran Paradisa, který je s 4 061 metry nejvyšším, samostatně stojícím italským vrcholem. Z původních devíti zájemců se naše skupina ustálila na šesti - Bóža, Michal, Olda, Lukáš, Markéta a já.
Na nastávající víkend není ideální předpověď počasí. V sobotu ráno má pršet, odpoledne mají být dešťové přeháňky. V plánu horoškoly je výcvik na Drátníku, ale několik dní nevíme, zda pojedeme či nikoliv. Z jedné strany potřebujeme pokračovat ve výcviku a z druhé strany jet moknout a lézt po vlhké lišejníkové skále není zrovna ideál. No jak z toho ven? Babo raď!