Zveřejněno 3. 10. 2019

Máme v oddíle další tři instruktory skalního lezení!
Každoročně pořádá metodická komise ČHS pro oddíly, které školí nové adepty v horoškolách, výcvik nových instruktorů. Z našeho oddílu se letos do kurzu instruktora skalního lezení RCI přihlásili Ondřej Rohan, Petr Hanák a já. Nejdříve jsme si museli dodělat kurz sportovního lezení SCI (někteří z nás měli splněné určité bloky kurzu SCI z minulého roku) a pak mohli pokračovat na kurz RCI. ČHS se rozhodla zvýšit kvalitu svých instruktorů a tak od letošního roku učí podle nových standardů. 

Zobrazeno: 409
Zveřejněno 15. 7. 2019

Na konci května se 7-mi členná parta dobrodruhů rozhodla zdolat nejvyšší vrchol kontinentálního Španělska Mulhacén (3482 m n. m.) a projít pohoří Sierra Nevady.

 

Pohoří Sierra Nevada se nachází v nádherné Andalusii v provincii Granada na jihu Španělska. Část území je od roku 1999 vyhlášena jako národní park. Naše nadšení a očekávání tamější přírody a hor bylo tedy veliké. 

Zobrazeno: 505
Zveřejněno 4. 4. 2019

Mt. Margherita (někdy též nazývaná Mount Stanley) je třetí nejvyšší hora Afriky (5.109 m). Je vrcholem pohoří Rwenzori, ležícího mezi Ugandou a Demokratickou republikou Kongo. Rozkládá se těsně nad rovníkem a pramení zde Nil. Pohoří o velikosti Tater je tvořeno šesti masivy, z nichž nejvyšší je Marherita, další jsou Speke (4.890 m), Baker (4.843 m), Emin (4.798 m), Gessi (4.715 m) and Luigi di Savoia (4.627 m). Prvními průzkumníky zde byli Italové, a významně se do historie zapsali i Poláci. Pohoří se také nazývá Měsíční hory, ale spíše jsou to dešťové hory, vyjma vrcholu, který je pokryt ustupujícím ledovcem. Hory jsou chráněnou oblastí a do rezervace se platí vstupné. 

Zobrazeno: 404
Zveřejněno 15. 1. 2019

Při mé předvánoční návštěvě našeho letitého člena Jirky Ševčíka jsem od něho dostal k přečtení zajímavou knihu, kterou napsal bývalý horolezecký reprezentant, horský záchranář, nosič a chatař na slavné Teryho chatě ve Vysokých Tatrách František Skopík. Publikace s názvem Upřenost vyšla v nakladatelství Karmášek v roce 2017 a je tedy docela „čerstvá“. Obsahuje celkem deset příběhů s názvy: Svit dne, Nosič, Julo, Jožo, Třpyt na dlani, Ven s tím, Carpe diem, Výkřik, Někomu rekviem, Nechci zapomenout a čtyři krátké životopisy kamarádů. Hlavně kapitola s názvem Někomu rekviem na mě velice zapůsobila a připomněla mi nejen nutnost zážitku při tvorbě hudby, ale především velkou krutost hor… Autorovo jméno mně nic neříkalo, protože za mých mladých let na chatě působil Belo Kapolka nebo Miroslav Jílek. Až když jsem se do pravdivých příběhů začetl, tak jsem zjistil, že se odehrávají v 60. letech a proto jeho jméno neznám. I když František Skopík není žádný pověstný spisovatel, tak mohu konstatovat, že povídky jsou napsány s velkou mírou umělecké hodnoty a velice precizně. Kniha je velice působivá, strhující a její aktuálnost je i v dnešní době. Vzhledem k letošní zimě, velmi bohaté na sníh a laviny, by si měl publikaci přečíst každý, kdo chce podnikat svoje aktivity v zimních horách a z příběhů si vzít nějaké, alespoň malé ponaučení.

Zobrazeno: 507