Koronavirová doba nás omezila při výcviku horoškoly na umělé stěně a tak se velice těšíme na prodloužený květnový víkend se svátečním pátkem na cvičných skalách na Rabštejně v Jeseníkách. Při příchodu k horské chatě stejnojmenného názvu jsme překvapeni loukou plnou stanů. Tolik jsme jich tady nikdy neviděli a to sem jezdíme už dlouhých několik desítek let... Lidi mají prostě potřebu se v období určitých omezení vyvětrat a užít si pobyt v přírodě. Dáváme u chaty malé osvěžení a jdeme rovnou na náměstíčko uprostřed skal, kde jsou v okolí ideální cesty pro nováčky. Vybírám jim ty nejhezčí, zajímavé a dobře zajistitelné umělými pomůckami. Mám tady navíc malého Fildíka, kterému jsem nabídl další možnost vyzkoušet si lezení na skalách. Rodiče mají kousek odtud příbuzné na chatě, takže sem rádi přijeli. Počasí nám taky přeje, takže si to celý den parádně užíváme. Ještě za světla stavíme stany a na ohni opékáme klobásky a špekáčky. Spát jdeme hodně pozdě. V sobotu zamíříme do oblasti masivu u „Panny“. Jsou zde členité a relativně dlouhé cesty s velkou možností zakládání umělých pomůcek. Je to přesně to, co nováčci pro závěrečný pobyt ve Vysokých Tatrách potřebují. Odpoledne to pak vezmeme přes skalní útvar „Květina“ k „Rigu“. Vytahuji jednu z nejkrásnějších cest na Rabštejně s názvem „Hrana Riga“, dobírám jednoho nováčka a taky Fildu. Je velice šikovný, když někam nedosáhne, tak udělá pár mezikroků a problém je vyřešen. Mám z něho velkou radost jak vše zvládá a vůbec neremcá. Večer opět opékáme a probíráme dnešní den. No parádně jsme si to užili. V neděli jde dopoledne ještě něco zkusit David Gritz s nováčkem Martinem Sovadinou. Okolo poledne balíme a frčíme do svých domovů.

Zcela netypicky se konají ve Zlíně dětské lezecké závody v obtížnosti a boulderingu ve všední den a to ve čtvrtek odpoledne. Nevím, co k tomuto termínu organizátory vedlo a já to nechci zjišťovat. Mohl bych být vlastně rád, že nás pořadatelé přijali. Snad chtějí dětem v závěru školního roku zpestřit období skoronicnedělání nebo prostě mají ještě před prázdninami všechny pomocníky pro zdárný průběh závodů pohromadě. Jsem překvapen, kolik dětí tady je. Ještě, že otevřeli dveře do dvora, jinak by tady bylo nedýchatelno. Vnitřní plocha je totiž skoro zaplněna posedajícími závodníky a rozhodčími. Podle propozic jsou závody určeny pro začínající závodníky, to znamená, že by se měly zúčastnit děti, které nelezou Český pohár. Na některých je ale vidět docela velká vylezenost. Podle seznamů jsou děti až na nějaké výjimky členy HO Vertikon Zlín, jedná se tedy spíš o oddílový přebor. No a my jsme to trochu narušili…

Ve středu 1. dubna 2020 převzal předseda našeho horolezeckého oddílu od českého importéra vozů Volkswagen, zcela nový Transportér kombi. Mikrobus s dlouhým rozvorem, zadními dvoukřídlými dveřmi je devítimístný a má 150 koní. Samozřejmostí je centrální zamykání s dálkovým ovládáním vozidla, dvouzónová klimatizace, tempomat, elektrické ovládání předních oken a zpětných zrcátek, parkovací parkpilot, bluetooth, vyhřívání zadních oken a další vymoženosti současné doby. Dodatečně bylo namontováno tažné zařízení, na které je možné umístit držák na kola nebo připojit přívěs.

Podmínky ve slovinských horách tuto sezónu nebyly zrovna ideální, ale v týdnu od 2.3. nasněžilo kolem 70cm prašanu. Vyráželi jsme v pátek ráno za hustého sněžení. Jindy velmi oblíbená Pokljuka byla liduprázdná. Za cíl jsme měli 2050m vysoký Viševnik a přespání ve winterraumu chaty Vodnikov dom. Nejen kvůli náročnému prošlapávání stopy, ale hlavně kvůli poměrně špatné viditelnosti jsme se rozhodli cíl změnit a přespat na chatě Koča na Uskovnici což se ukázalo jako skvělá volba. Na chatě nás přivítala svérázná chatařka Agáta původem z Košic a bylo o zábavu postaráno. Chatu všem doporučuji, paní se o nás starala jako o vlastní.