Mt. Margherita (někdy též nazývaná Mount Stanley) je třetí nejvyšší hora Afriky (5.109 m). Je vrcholem pohoří Rwenzori, ležícího mezi Ugandou a Demokratickou republikou Kongo. Rozkládá se těsně nad rovníkem a pramení zde Nil. Pohoří o velikosti Tater je tvořeno šesti masivy, z nichž nejvyšší je Marherita, další jsou Speke (4.890 m), Baker (4.843 m), Emin (4.798 m), Gessi (4.715 m) and Luigi di Savoia (4.627 m). Prvními průzkumníky zde byli Italové, a významně se do historie zapsali i Poláci. Pohoří se také nazývá Měsíční hory, ale spíše jsou to dešťové hory, vyjma vrcholu, který je pokryt ustupujícím ledovcem. Hory jsou chráněnou oblastí a do rezervace se platí vstupné.
Při mé předvánoční návštěvě našeho letitého člena Jirky Ševčíka jsem od něho dostal k přečtení zajímavou knihu, kterou napsal bývalý horolezecký reprezentant, horský záchranář, nosič a chatař na slavné Teryho chatě ve Vysokých Tatrách František Skopík. Publikace s názvem Upřenost vyšla v nakladatelství Karmášek v roce 2017 a je tedy docela „čerstvá“. Obsahuje celkem deset příběhů s názvy: Svit dne, Nosič, Julo, Jožo, Třpyt na dlani, Ven s tím, Carpe diem, Výkřik, Někomu rekviem, Nechci zapomenout a čtyři krátké životopisy kamarádů. Hlavně kapitola s názvem Někomu rekviem na mě velice zapůsobila a připomněla mi nejen nutnost zážitku při tvorbě hudby, ale především velkou krutost hor… Autorovo jméno mně nic neříkalo, protože za mých mladých let na chatě působil Belo Kapolka nebo Miroslav Jílek. Až když jsem se do pravdivých příběhů začetl, tak jsem zjistil, že se odehrávají v 60. letech a proto jeho jméno neznám. I když František Skopík není žádný pověstný spisovatel, tak mohu konstatovat, že povídky jsou napsány s velkou mírou umělecké hodnoty a velice precizně. Kniha je velice působivá, strhující a její aktuálnost je i v dnešní době. Vzhledem k letošní zimě, velmi bohaté na sníh a laviny, by si měl publikaci přečíst každý, kdo chce podnikat svoje aktivity v zimních horách a z příběhů si vzít nějaké, alespoň malé ponaučení.
Je sice už skoro půlka září, ale letošní krásné slunečné léto ještě stále nechce končit. Počasí je pořád parádní a proto ještě plánuji něco zkusit ve Vysokých Tatrách. Cílů je několik, mimo jiné i severní oblast České doliny. Nakonec se domlouvám s Vojtou Válkou a chceme vyrazit co nejdřív do oblasti Mengusovské doliny. Nebyl jsem v těchto místech hodně dlouho, lákalo mě to vždy někam jinam a do větších stěn.