Poznávání Maroka - leden 2018
V listopadu, po návratu z italského Arca, jsme se s naší lezeckou partou shodli na tom, že bychom mohli na nějaké to lezení zajet i přes zimu. Na lezení ledů nás neužije a tak jsme zvolili destinaci v teplých krajích, v Maroku. Jelikož konce roku bývají hektické a nikdo nemá čas, koupili jsme letenky na druhou polovinu ledna s čtrnáctidenním oknem (zpáteční tiket Praha-Milan-Marakkech, cca 5 000,- Kč), naplánovali, co všechno chceme v Maroku vidět a mohlo se jet. Po celkem úmorné cestě a několikahodinovém čekání na nočním letišti Malpensa jsme se konečně dostali do Afriky. Po vyplnění formulářů a pasové kontrole jsme si šli pro domluvené auto, které nás šest mělo následující dva týdny vozit a konečně vyrazili zkoumat černý kontinent.
Blíží se konec září a s tím spojená tradiční sportovně – společenská akce Tour de burčák. V letošním roce jsme se zaměřili na novou vinařskou oblast, kterou z nás málokdo zná - Moravské Slovácko. Při průzkumné květnové akci jsme si kraj s kamarádem Zdenkem Jankem na kole projeli, namysleli cyklotrasy a vyjeli na nejvyšší vrchol Bílých Karpat Velkou Javořinu 970 m.n.m., kde se každý rok na Silvestra setkávají Češi, Moraváci a Slováci na tradiční společenské akci. Při každém setkání s místními lidmi jsme byli překvapeni velice příjemnou a přátelskou atmosférou, radostnou náladou, velkou srdečností a sympatickým vystupováním. Nakonec jsme se s kolegou shodli, že tady jsou ty kořeny Moravy…
Máme v oddíle další 4 instruktory skalního lezení RCI
Na letošní soustředění našeho oddílu a garantované horoškoly máme na Brnčálce objednáno 22 míst. V týdnu před nástupem se na poslední chvíli přihlásili ještě dva další zájemci. Je vidět, že informace o krásném lezení v Tatrách nahlodávají hlavy členů oddílu postupně a pořád… Zkouším tedy ještě přiobjednat dvě místa, ale je to marné – chata v tomto frekventovaném období praská ve švech a není nic. Nakonec svitlo 1 místo, neboť po operaci klíční kosti nejede novačka Olívie Fantúrová. No snad to nějak pro Kubu Sutoryho vymyslím…
V rámci plánu činnosti našeho horolezeckého oddílu na letošní rok byla realizována akce „Matterhorn 2017“. Na začátku celého podniku stála následující konverzace:
Speed: „Bóžo, jel bych na Matterhorn. Jaký na to máš názor?“
Bóža: „Ty chceš jet Speede na Matterhorn? Ty sportovní lezec, jehož domovem jsou cvičné skály? Speede, budeš zklamaný, je to hrozný kamenolom. Drží to silou vůle! Je to taky hodně dlouhý, takový dostihy. Mělo by se to totiž stihnout za jeden den.“