Po nekolika mesicich priprav (cti nekolik hodin pred odjezdem) jsme 16.02. sedeli v busu do Mnichova odkud odlitalo nasel letadlo do Quita, hlavniho mesta Ekvadoru. Pred nami jsou 3 tydny naplanovane do posledni chvile samym dobrodruzstvim ve trech zemich jizni Ameriky. Jako obvykle se snazime, aby to bylo pestre a tak nas cekaji hory, dzungle i pamatky.

V roce 2011 na podzim jsem jel poprvé Vavřinecký potok. Parťáka mi dělal můj životní vodáckej kámoš Pete a byl to velký zážitek.

 Tak jako každý rok na podzim přichází i tentokrát na pořad dne košt pořádného originálního vinného burčáku. Ten co se prodává okolo silnic, případně po brněnských náměstích nás neláká. Chceme pravý z hroznů a ne z oslazených jablek. No a k tomu patří samozřejmě sport, tak jak je u nás zvykem.

Kompletní účast všech členů horoškoly je pro mě velice potěšující zprávou při objednávání pobytu na Brnčálově chatě v dolině Zeleného plesa pod strmými tatranskými štíty. Neexistují žádné výmluvy proč někteří nemohou uzavřít celoroční snažení typu: nemám dovolenou, babička potřebuje hlídat, jedu s rodiči či s přítelkyní k moři či podobné bláboly, které jsem poslouchal v loňském roce.