V roce 2011 na podzim jsem jel poprvé Vavřinecký potok. Parťáka mi dělal můj životní vodáckej kámoš Pete a byl to velký zážitek.
Tak jako každý rok na podzim přichází i tentokrát na pořad dne košt pořádného originálního vinného burčáku. Ten co se prodává okolo silnic, případně po brněnských náměstích nás neláká. Chceme pravý z hroznů a ne z oslazených jablek. No a k tomu patří samozřejmě sport, tak jak je u nás zvykem.
Kompletní účast všech členů horoškoly je pro mě velice potěšující zprávou při objednávání pobytu na Brnčálově chatě v dolině Zeleného plesa pod strmými tatranskými štíty. Neexistují žádné výmluvy proč někteří nemohou uzavřít celoroční snažení typu: nemám dovolenou, babička potřebuje hlídat, jedu s rodiči či s přítelkyní k moři či podobné bláboly, které jsem poslouchal v loňském roce.
Po ledu a sněhu ani památka a v úkolech mi pořád visí „napsat článek o posledním lezení v Maltatálu“ a zrovna jsem na hodně nudné přednášce. Tak spojím příjemné s užitečným a alespoň v myšlenkách se vrátím do nádherného rakouského údolí Maltatál, kde jsem s Lokálkou mohl strávit prodloužený víkend 24.-26.2. 2012 na ledech s mottem: „Za minutu dvanáct“ .
2012.05.13. Lezení Lokálka Sochorská skála
13 je pověrčivé číslo, ale přece na to horolezec nedá, když je venku pěkně a zrovna nepotřebuje výmluvu, když se mu nikam nechce.